March 2012

31.březen

31. march 2012 at 15:15
Nakonec jsem k babičce nejla, protože mi mamka řekla, že dnešek bude pracovní den. Teď lituju, že jsem jí více nepřemlouvala, protože jsem klidně jet mohla. Venku je škaredě, po skoro letním počasí přišla studená vlna a venku je fakt zima a prší. Doma jsou dva chlapíci, co nám tu pracují na obýváku, takže je tu strašný hluk a můžeme se více méně zdržovat jen nahoře. A protože jsme museli všechny věci z obýváku odnést, sídlí teď u mě v pokoji, takže je tady k nehnutí a nemůžu nic dělat. Lucka s Jeníkem jeli ráno do Ostravy a štve mě, že mě nevzali s sebou, protože se jeli kouknout do nového nákupního cestra Karolíny, kam bych s nima jela fakt ráda... Ach jo.
Takže tady sedím u Lucky v pooji pod její teploučkou a měkoučkou dekou a čumím na videa o make-upu a módě v anglině na youtubku. (Nejvíce od Stilababe09 - její videa jsou super) A taky hodně čtu. Právě mám rozečtený Černobílý svět a je to desně super, ještě více než ten úžasný film, který byl podle toho natočen a moc se mi líbil. Byly jsme na něj v kině s Adélkou a sestrama, když jsem byly na jarních prázdninách v Praze. A vážně netuším, proč se tomu říkají jarní prázdniny, kdy jsou v únoru. Weird. Ale co. Momentálně se s děsem koukám do kalendáře a zjišťuju, že jsem pěkný debil, když se pořád moc neučím a přijímačky jsou už za rohem (24.duben!). Ach jo. Jdu asi poklidit koupelnu a pak se učit matiku a děják ze kterého budu zkoušená... Příští týden budu mít vážně nabitý. V pondělí jsem zkoušená z dějáku a po škole jdem s Niky na předávání cen (vyhrála 3.místo literární soutěže) a musím se učit na úterý. A někdy v týdnu (myslím že středa) píšeme s matiky a taky budu psát ze zemáku. A ve středu jdeme s pár spolužákama někam do školy na nějakou konferenci. Nevím moc o co jde, ale mám takovou VIP pozvánku a vím, že tam bude jídlo, což je podstatné. :D
Už letím!

29.březen

29. march 2012 at 17:37
Psát své myšlenky do deníku je docela dobrá věc a má spoustu výhod.
Člověk se svěří, čímž se mu uleví.
Člověk se zdokonalí ve psaní.
Člověk nikdy nezapomene na chvíle, které prožil.
Tak proto tady jsem. To je tak, aby bylo jasno.
A vrátila jsem se zrovna tady, kde už jsem byla jenom z toho důvodu, abych neměla tisíc adres, které si budu chtít do dospělosti zapamatovat.
A navíc já strašně ráda píšu, cokoli, prostě mám ráda, když své myšlenky sděluji touto cestou a to odjakživa. Ze začátku jsem si myslela, že jsem divná, když je mi přirozenější se vyjadřovat psaním, ale teď už vím, že je to prostě normální...
Dneska celý den prší a je škaredě, ale nejsem z toho smutná ani na to nenadávám jako každý. Nevadí mi to. Sice mám radši slunečné počasí, ale jsem zastáncem toho, že každé počasí má něco do sebe a prostě si nehodnám kazit den smutněním z toho, že na chvíli není vidět slunce. Však ono zase vyjde.
Poslední dobou mám zvláštní náladu. Všechno kolem se tak nějak hroutí. D chce zkončit s mládeží a ted druhý (nechci používat jména, i když je to v podstatě jedno, když tu celou situaci popíšu, že) si našel holku ze světa. Tohle je nějaká stálost v Kristu? Takto se chovají znovuzrození lidé? Opravdu si myslí, že zrovna tohle byse Jemu líbilo? Já myslím, že rozhodně ne a trochu začínám pochybovat o tom, jak na tom vlastně jsou. A je mi úzko, protože v mojem okolí myslím není nikdo, kdo vy mi v těchto věcech rozumněl. Ani Lucka poslendí dobou ne. Prostě mám pocit, že nenechává Boha skze sebe jednat. Jenom v něj věří. Jediný o kom si myslím, že mi momentálně rozumí je babička. Strašně mi chybí. Moc a moc.
Tak nevím, možná za ní v pátek pojedu. Proč taky ne, že? Uvidíme.
Asi bych se měla jít učit.