September 2011

Znáte se?

29. september 2011 at 21:29 | christie. |  Články
Poslouchám melancholické písničky v pokoji osvětleném jedině světlem z počítače, zvenku ke mě doléhají noční zvuky větru. V takovém stavu prostě nejde nevzpomínat. A tak jsem se nechala pohltit proudem všech těch myšlenek, které jsem úspěšně držela pár týdnů pod pokličkou a ony, ty nevděčnice, se mi te´d honí hlavou bez jakéhokoli systému, bez povoleníí, prostě jen tak lítají, chvíli pobudou a zase odletí a přiletí jiné, ještě bolestnější, temnější. Některé jsou usměvavé, jiné skoro ani nedávají smysl. Kéž by existoval nějaký způsob jak se naučit mít své city na uzdě, kéž by existoval způsob jak ovládnout své emoce. Ale nejde to. Každý jsem se narodili z jiným srdcem, s jíným způsobem myšlení a každý s jinou dávkou emocí. Emoce jsou fajn. Ale mají tu špatnou stránku neptat se kdy mají přijíta do jaké míry se projevit. Někteří silnější jedinci se už naučili jim poroučet, já však ne. Jsem hodně emotivní a jen děkuji Bohu, že mám docela rozvážnou a klidnou povahu a tak je dokážu skrývat. Alespoň některé druhy emocí.
Je zvlášní zkusit prozkoumat jací jste. Dokázali by jste to? Dokázali by jste sami sebe charakterizovat? Kdyby vás někdo zastavil a donutil by vás popsat sebe sama, zvládli by jste to? Obstáli by jste? Já třeba ne. Je to pro mě těžké, ale nedokázala bych to. Neuměla bych pravděpodobně odpovědět na většinu otázek. Základní charakteristiku bych snad i zvládla, ale v některých situacích mi přijde, že jsem extrovert. Jsem soutěživá, živá. Ale jindy? Skrývám své emoce před světem. Zevnitř třeba pláču, nebo se smějua nidko to nepozná. Jsem hloubavá a přemýšlivá a řitom šašek. A jak bych tohle mohla popsat ostatním? Jsem emotivní (někdy až příliš), ale zároveń své emoce často dokážu skrývat a ptoto to nido nepozná a neřel by to. Jsem stydlivá a z projevů mám hrůzu, ale zároveň jsem vůdčí typ a pluvčí třídy. Jsem průbojná, cílevědomá a vystoupení z baletu mi nedělaly problémy a přitom se nervuju před písmkama a kdykoli mám něco říct na veřejnosti. Neumím se otevřít před větší skupinou lidí a tak raději mlčím, ale zároveň jsem kamarádská, otevřená a usměvavá a lehko se seznamuji.
Tak jak mám ksakru poznat jaká doopravdy jsem?
A nebo jsem jen prostě emotivní puberťačka, která ještě nepoznala svět ani sebe samu.
A řeší to samé co většina teenagerů.

Tak jo.

26. september 2011 at 14:05 | christie. |  Články
Je zajímavé zase sem po půl roce zajít, pročítat si ty značně zajímavé články v archívu. A víte co? Budu sem asi sem tam chodit, Spíše pro vlstní potěšení, vypsat se. Ze svých pocitů. Z těch nejtajnějších, které bych nemohla zveřejnit na svém veřejném blogspotu, kam chodí pár mých známých. Tady se cítím v bezpečí, v bezpečí mých vzpomínek. Snad už bratr dávno na nějaký blog zapomněl! :D
Abych se přiznala, neodešla jsem z blog.cz nadobro ani po blogu waking.blog.cz, na který jsem s odporoučela po tomhle. sem hrozná, já vím, ale moc mě to netíží... Sem tam jsem zašla na dotdotdot.blgo.cz, ale lepší to bude, když si stejný blog jako je tamten udělám z tohodle. Moc chytří z toho asi nejste co? Však vám to dojde...