January 2011

A zase zpátky... ? :D

31. january 2011 at 15:48 | Wake |  Články
Tak fajn, nehodlám to tu nějak hrotit, protože je mi jasné, že většina z vás si to tu stejně nepřečte, ale pro ty mé věrné jenom dodávám, že jsem z blogového světa nevymizela nadobro. Přesunula jsem se na blog waking.blog.cz, ale je to tam pojaté v úplně jiném stylu a nechci, aby byla jakákoli spojitost s tímto blogem. V podstatě jde o to, že tam ani nebudu moc chodit, jen tak sporadicky a na vaše bložínky tudíž taky nevkročím, jen když budu chtít a nebo se nudit. Taky tam nenajdete moje fotky, ani přílišně osobní informace. Z největší pravděpodobnosti se nebudu znovu hládit do autorského klubu, protože ten zvyšuje návštěvnost a já chci jen své soukromí se svou hrstvkou netových přátel. Nic víc. Momentálně tam mám layout, který asi delší dobu nezměním a nechala jsem se inspirovat Coco, protože ona je můj obrovský blogový vzor, tak snad se na mě nebudeš zlobit. ;)
A to je ode mě všechno. A klidně se na mě zlobte. A klidně tam nechoďte. A klidně mi nadejte. A víte proč? Protože nic jiného udělat nemůžete...! :P

Budu vzpomínat

27. january 2011 at 14:27 | Wake™
Vlastně bych to ani nemusela psát. A stejně by jste si toho nevšilmi. Maximálně mé sestry, které jsou jedniné, co mi bude chybět. Fakt. Blogovala jsem dlouho. Teda rekativně. A tady jsem strávila krásný rok a půl na který nikdy nezapomenu. Fakt. BYla to úúúžasná zkušenost, které nikdy nebudu litovat a která mi hodně dala. Ale už prostě nemůžu dál. A neptejte se proč prosím. Miluji vás a na sposty vašich blogů budu i nadále pravidelně docházet. A kdo ví? Třeba se jednou ještě vrátím. A nebo taky ne. Ať tak, či tak na tyto lidi budu vždycky s radostí v srdci vzpomínat a nikdy na vás nezapomenu:
Sestry moje drahé. Vy jste nebyly jen někdo, kogo jsem znala z blogu. Vás jsem si opravdu šíleně vážila (a stále vážím) a byly jste to vy, kdo mě povzbuzoval, radil mi a mnohdy jsem vás měla radši než své reálné přátele. A nebojte, nikdy na vásm nezapomenu a budu strašně ráda, když i nadále budeme v kontaktu. S Bezejmennou přes FB a s Tebou Coco přes maily. Na vše blogu budu chodit bóbden.:)
A pak jste tu vy:
Opravdu mi budete chybět a mám vás šíleně moc ráda. Nebrala jsem vás jen jako nějaké virtuál ní přátele, ale opravdu oddaně jsem vás milovala a byli jste mi oporou. S některými z vás jsem si vytvořila hlubší pouto, s některými menší. Nikdy na vás nezapomenu a i na vaše blogy se budu pokoušet chodit často. Mám vás moc ráda.
A nesmím opomenout vás:
Na vaše blogy jsem také chodila velmi ráda. Ale bohužel jsem si s vámi nestihla více popovídat, více se s vámi sblížit. To ovšem neznamená, že na vás nebudu vzpominat, nebo že jsem vás nemla ráda. Budete mi chybět.

A teď ještě na závěr povím, že blog je úúúžasná vec a že bych tu zůstala, ale pochopila, jsem, že je i něco více, než virtuální svět. Mějte se fajn.

Divná nálada.

23. january 2011 at 19:05 | Wake™ |  Články
welcome-to-my-life.blog.cz | Zdroj: layfor.blog.cz
Dneska je divný den. Už aby byl za mnou. A taky doufám, že v pátek budu moct jet k babičce. A je mi fuk, že mám ortézu, stejně tam chci jet. Potřebuju zase změnit prostředí, i když třeba jen na víkend. Štve mě, že nemám mobil a taky, že nemám svůj počítač na kterém bych mohla udělat nový lay. Mám nějaké divé období. Zase. A zase je to beztak jen ve mne. Vím to a stejně to tak je. Proč jsem tak divná? Štve mě, že své myšlenky nemůžu napsat. Prostě to nejde. Než něco napíšu, už mám v hklavě zase tisíc jiných, třeba i odlišných myšlenek a všechno je v háji. Třeba by mi pomohlo vidět všechny ty mé zběsilé úvahy napsané pohromadě, byť třeba jen tady na blogu.
Dneska jsem dočetla ty vzpomínky na zítřek. Bylo to famózní. Až je mi líto, že už to skončilo. Asi bych měla napsat do reviews Trhače jahod, Vzpomínky na zítřek i Harryho, nebo i Hudbu složil, slova napsal, ale nemám náladu. (Toho už jste si asi stačili všimnout.) A taky mě rozladilo zo, že mi z nějakého neznámého důvodu nejde na matka-online.cz spustit další díl HIMYM. Vždycky, když to video n a megavideu spustím, odpočítávač sice odpočítává, ale obrazovak je černá. Shit. Zrovna to by mě te´dkom myslím rozesmálo. Achjo. Nesnáším takovéto divné období. Asi sem nějakou dobu nebudu chodit. A nebo tady taky možná přijdu už zítra. Kdo ví? Ani já sama se v sobě nevyznám. Jsem divná. Tak. A je to. Majte se všeci.
Těším se do Polska do zábavného parku, kam hodláme o prázkách zajet my holky s Peťou jak malá.!
Však já se zase někdy dám do kupy, nebojte.Ä nesnažte se mě utišit, nemáte ani tušení co se děje.
A nesnažte se to ze mě vymámit, stejně to tu nenapíšu.
Ha!

hororová náladička

21. january 2011 at 19:58 | Wake™ |  Články
welcome-to-my-life.blog.cz | Zdroj: layfor.blog.cz

BAF!

Tak co, lekli jste se? Víte, ve středu pravděpodobně půjdu já, moje mamča (rozumněj - Niki P., ale ona je vážně moje a týden mladší mamča) a Denda D. a možná i G., ale to asi ne, do kina na PAranormal Activity 2. Vtip je v tom, že je to od patnácti a nám je všem ještě 14. Ale ne nadarmo mi všichni říkají, že vypadám starší, než jsem, no ne? Bude to sranda. Já už jsem viděla hafo hororů a vůbec jsem se nebála. A věřte, že já nejsem ten typ, který říká, že se nebojí a má v gatích naděláno, to fakt nejsem já. O minulých letních prázdninách (tedy v roce 2009) jsem byla na oslavě narozenin Elky a Rozky a jejich osala se odehrávala u Rozky, totiž na samotě v lese. Fakt totální samota. Nikde ani živáček. Nevde tam ani silnice. Když jsme tam šly, šly jsme několik minut (asi 25) pěšky lesem. A v noci jsme nespaly v domě, nýbrž v lese, daleko od teplých postýlek, kde se ozývaly divné zvuky a kde se oběvovaly strašidelné stíny. A víte co? I když jsme si večer četly strašidelné příběhy (přičemž po deseti minutách jsme toho na žádost holek nechaly) vůbec jsem se nebála a ještě jsem holky ze srandy strašila. Víte, já mám takový pocit, že se nemám čeho bát. Ne v lese. Ne v noci. Neříkám, že když jsu v noci sama po ulici a přede mnou se oběví chlap, že se nebojím, ale když se pomodlím, jsem klidná. Jo, smějte se, ale je to tak. A tak ani horoů se nebojím. Těch už vůbec ne. A proto se těším až ho uvidím (spíše jestli ho uvidím). Slyšela jsem, že ta dvojka je extrémě strašidelná a v Texasu jí dokonce stáhli z kin, jak moc byla strašidelná. Takže už vidím, jak žeru (promiňte mi ten výraz) kopu pocornu a klepu se strachy jak divá! Ha! Bude to legrace! :))
A tím pádem bych se asi měla jít kouknout o čem je ta jednička ať jsem v obraze. V TV dneska stejně dávají jen Shreka. Teda Shreka miluju aby jste věděli (fakt žeru spoustu kreslených filmů), ale viděla jsem ho asi před týdnem na slovákách, takže nemám potřebu to vidět znova. Vidím to tak, že se osprchuju, vezmu si sebou ty arašídy c čokoládě a znova se sem (což znamená v do strašidelně chladné a tmavé ložnice) vrátím zabalená v dece. Ach.
No jo, dneska to byly jen 'výlevy', ale co, o to více byly ipřímnější.
A teď ještě něco málo k dnešku. První dvě hodiny jsme společně s holkama z deváté bé dělaly (my holky z naší řídy - mám ty babky od nás poslední dobou fakt ráda) chlebíčky, jelikož naše škola pořádá dnesk velevážený ples. Zbytek dne byl více méně v klidu, nic jsme nepsali, nebyla jsem vyvolána, zkrátka klid a mír. Akorát doma, když jsem se koupala mi spadl mobil do vany -.-'' takže to vypadá, že je po něm. Ale ještě trošku bliká klávsnice, takže mi to nějací odborníci přece jen spraví. Možná. Doufám. Mám svého Běláska obzvlášť ráda a to i přes to, že to není tekový ten khůl dotakáč. rodičovstvo na tuto zprávu o zkaženém mobilu zareagovalo docela lhostejně, za což jsem sice ráda, ovšem poznámka, že mám kapesné a všechny opravy a opravy a popípadnou koupi nového mobilu si uhradim za něj, mě už klidnou nenechala. Nevím jak za tu stovku (někdy dvě, ale většinou nic, teď jsem třeba už 3 měsíce nedostala ani floka) si mám koupit mobil, ale co. Nemůžu se jim divit, vždyť mám nedávno nový mobil. Ale ono to s tím mobilem určitě dobře dopadne. Určitě!:))
Peace!

[Edit.20:17]
Ehm, no tak teď jsem si přečetla recenze na Paranormal Activity na csfd. Ehm. Začínám uvažovat že tam neoudu. Jestli to totiž bude stejná kravina jak Čtvrtý Druh (či co) tak si polibte ví vite co.

nakřápnutý kotníček

20. january 2011 at 14:42 | Wake™ |  Články
welcome-to-my-life.blog.cz | Wake™
Ach jo. A je to zase tady. Pokažený počítač. Sere mě to, protože si vzpomínám, jaký to mělo dopad na můj blog, když se mi pokazil minule. Ale smad to nebude tak zlé. Pokusím se tady chodit jak jen to bude možné. Problém je akortá v tom, že na mém počítači mám uložené všechny otky, avatary, obrázky, různé podklady a tak. Což znamená méně Fashion článků a více nudných keců. Ale stejně je to zvláštní. Tak dlouho jsem tu nebyla a neám o čem psát. Tak to skrňme.
V pondělí po škole jsem uklouzla na školním schodišti. Stalo se to ve čtyři odpoledne, kdy už škola prakticky končí a tak tam uklízečky vytíraly. No to bych nebyla já, abych se na tom bevymlela, že? :D Ze začátku to ani tak nebolelo. Teda bolelo to jak kráva a dobrých pět minut jsem si na té noze seděla a střídavě nadávala a smála se a třepala rukou ve vzduch, což dělám vždycky, když mě něco opravdu bolí. Já jsem totiž zvláštní člověk. Nikdy nezačnu brečet (ani mo nejbližší kámošky mě nikdy neviděly brečet!) jen začnu rukou mávat ve vzduchu, hystericky se směju a nadávám. Ha! No každopádně jsem se to snažila rozchodit cestou domů. Ubelhala jsem asi tak  500 metrů a musela jsem zavolat papíkovi, ať me odveze. Večer to pak začalo znova bolet jak kráva, nemohla jsem vůbec spát. To už mi šly slzy do očí, což se běžne nestává. Ráno jsem se dokulhala k naší doktorce. Přišla jsem tam o půl osmé ráno a zjistila, že je tam až od osmi. První půlhodina čekání. Potom mě poslala na kožní s vyrážkou, co mám na puse ( teda u pusy ) a na chirurgii s tou nohou. Ta kožní je jen o patro níž, tak jsem si říkala, super, nebudu muset chodit. Jenže jsem tam musela čekat hodinu a třičtvrtě!!! A to nepřeháním! POtom mi předepsala jen jakousi mast, řekla, že je to topický ekzém a mohla jsem jít. Tu samou mast mi doporučovala už i moje doktorka, takže ta více jak hodina (skoro dvě) byly naprosto zybtečné. Akorát mi jen řekla, že nesmím jíst čokoládu (ach, jak to jen vydržííím!), kávu, citrusy, alkohol (další krutá rána :D) a džusy. Jo a kořeněná jídla. Super. Asi umřu hlady!:D No potom jsem se došmajdala na chirurgii. Prvně jsem tam hodinu čekala, pak mě poslali na rentgen a pak další hodinka, než jsem zase přišla na řadu. Řekl mi, že mám štěstí, že to není zlomené, dal mi ortézu a poslal mě dom. Problém je v tom, že na tu ortézu neobuju botu, takže jsem až do jedné odpoledne čekala na popíka, než mě odvezl domů. A co z toho všeho vyplývá? Že jsem nešla do školy a celý den jsem strávila čekáním. Nic přijemného, to vám teda  povím... :(Ve středu na mě pak učitelé brali strašné ohledy, když jsem chromá (haha!). Jnak nic extra a nic zvláštního.
Vlastně ještě něco! V sobotu se na našem maloměstečku otevírá CityFood!:D Je to nějaký pochbný fast food, ale jsem docela ráda, jelikož tam budou mít lasagne a hambáče a hranolky a (a spoustu dalšího) a navíc tam bude otevřené až do dvanácti v noci, takže si tam budeme moct chodit sednout s děckama z moádeže! :))
Takže se mějte! Zase někdy! :))
P.S. Tohle si pusťte! Sice staré, ale ždycky mě to "nakopne". :)

Omlouvám se

18. january 2011 at 18:08 | Wake™
Mám opět zkažený počítač. A nevím na jak dlouho. Taky mám natáhlé vazy na kotníku mám ortézu (či co)  na ksichtě podivně vonící mast. Ale jinak OK.

My sweetie Meggie.<3

16. january 2011 at 18:44 | Wake™
Celý dnešní den jsem strávila uklízením si knihovnym kterou mám v pokoji, koukáním na HIMYM a posloucháním a zpíváním si písniček. Včera jsem byla se sestrami v kině na Harryho a co nejdříve napíšu, co si o tom myslím, ale teď, teď udělám něco důležitějšího. Napíšu článek o někom, kdo neodmyslytelně patří do mého života. Zdroj mé radosti. Ona mě může přijít vzbudit ve dvě v noci a nikdy se na ní nebudu zlobit. Stačí jen, aby se na mne koukla tím svým kukučem a jsem ztracená. O kom je řeč? Ne, nebojte, nejsem úchylný peďák, řeč je totiž o mém pejskovi. Meggie. Miluji ji. Je to Yorkshirský teriér a má necelý rok. Nikdy jsem yorkshíra nechtěla, ale teď bych ho nevyměnila ani za nic na světě. A teď konec řečí. Seznamte se - to je ona!

welcome-to-my-life.blog.cz | Wake™
Tu svoji kouli vyrobenou z lepenky tahá všude sebou.  :D Je roztomilá. Myslím Megginku, né tu kouli! :D


smile or crying ?

14. january 2011 at 20:34 | Wake™ |  Články
welcome-to-my-life.blog.cz | Wake™
Dnešní den nakonec nebyl až zas tak úžasný, jak jsem doufala, že bude. Byl fajn, ale ... Uvědomila jsem si pár věcí a uvědomila si, že bych strašně chtěla chodit na tu školu. A není to jen školou, ale k tomu se dostaneme.
Na dvě hodiny jsme šly do školy a potom jsme si šly koupit nějakou svačinu, Niki šla dát své mamce do práce učení a jelo se. Ve vlaku se nám stal šílený trapas. Přišel k námprůvočí, takový zarostlý, ale simpatický pán, který vtipkoval a řekl nám 'čarokrásky' a pak jsme myslely, že odešel. V tom vagoně jsme byly samy a tak jsme začaly říkat "Tak ten bebyl sexy." a "Co myslela jako těma čarokráskama? Nabalovač jeden!". Myslely jsme to ze strandy a taky jsme myslely,že jsme ve vagoně samy, ale když jsme domluvily, zezadu se ozvalo zakašlání. No hádejte, kdo to byl?
Když jsme dorazily na místo, musely jsme na tu školu jít podle navigace, kterou mi den před tím poslala Pavla, která tak chodí, protože jsme absolutně netušily, kde ta škola je. Ta navigace byla psána v tomto stylu "Půjdete 'zpátky' podél kolejí a pak naprosit přes cestu bude pošta a vy půjdete tak kolmo..." a podobně. :D Ale nakonej jsme tam bez problémů dorazily. Nějaká milá holka nám řekla, že se můžeme jít kouknout na ukazkovou hodinu angliny se čtvrťákama. A do čtvrťáku chodí Pavla. Bylo to úžasné. Strašně vtipné. Celá hodina byla mluvená v angličtině (ten učitel ani neuměl česky) a byl strašně vtipný, dělal vtípky a musely jsme se furt smát. Přesně takové učitele bych chtěla mít. Ty děcka měly skoro všechny na lavici vytáhlé pití, někdo kávu a tak. Popíjeli u toho. Je to tam více 'volné', než na normálních školách a to taky proto, že je to soukromka a taky pak proto, že ta, chodí jen 'slušné' děcka, které nechodí za školu a tak, a učitele se na ně mohou spolehnout. O přestávce jsem se pak potkala s Marťou. Ona je úžasná! :) Mám jí hrozně ráda. Provedla nás po zbytku školy, akorát je mi líto, že jsem se nepotkala taky s klukama (H, D), když už jsme tam byla. Pak jsem krátce mluvila s Pavlou (:)) a pak jsme už s holkama šly. Šly jsme do jedné restaurace, kde jsme si daly jen čokoládu a ten čášník po nás házel zlé pohledy. Očividně myslel, že uděláme větší tržbu!:D Potom jsme šly pozvola na nádr a po cestě jsme si koupily hambáč. Holky se chovaly jako děcka. Strašně. A ještě k tomu jako puberťačky. Fotily se 'zvrchu' s našpulenýma pusama, chichotlay se ak malé, nebylo schopné se snima normálně bavit. Prostě to něšlo. Oni se smějou úplně odlišným věcěm než já. Když jsme s děckama z mládeže (kde je všem na 17) a nebo práve s Pavlou a vůbec všema děckama z HBO (zkratky příjmení jednotlivých děcek :D), tak je to jiné. Prostě, oni jsou jiní. Nejsou tak puber´táčtí, smějí se vtipným věcem, nechovají se jak mimina, dá se sníma normálně bavit a prostě... Jsem tak zlá? Je ode mě hnusné, že nedělám to co ony a namísto toho se mis týský po časech strávených ve společnosti starších děcek? Ach jo. Na tu školu se prostě musím dostat. Mezi ty fajn učitele a děcka. Můj sen. Ach. Zpáteční cesta nestojí za řeč. Celou cestu jsem strávila koukáním z okna s rumělcem na tváři. Holky se covaly T.R.A.P.N.Ě.. Dneska jsem ještě měla jít na trénink čtyřky a potom na mládež, ale usnula jsem a probudila se až teď. Koukám na HIMYM, cpu se karamelovou zmrzlinou a .. mám se fajn. Tedy částečně. Zaobírám se tí, jaké by tomohlo být. A to není dobré, protože skutečnost je jiná. Mamka se dole kouká na stupidnmí seriály. Není s ní rozumná řeč. nedá se s ní normálně okecat, protože ssse věčně kouká na TV a když náhodou ne, tak má práci. Ach jo. Je mi těžko. Ale zároveň se mám fajn. S Bohem.
Sbohem.
:)

funny music!

12. january 2011 at 21:25 | Wake™ |  Music
Hudbu mám ráda. A tento test mi přijde strašně vtipný. Takže jsem ho čmajzla mojí blogové kámošce a vyplnila jsem si ho. A musím říct, že jsem se u toho fákt bavila!!!:DPřečíst! Povině!

1) Pokud se tě někdo zeptá: "Je tohle dobré?", co odpovíš?
King for a Day - Green Day (haha, tak to sedí:D)

2) Jak bys popsala sebe samu?
All at once - The fray

3) Co se ti líbí na mužích/ženách?
everybody loves me - one republic (há!)

4) Jak se dnes cítíš?
Waking up - One republic ( to moc nesedí... Spíše usínám, než se probouzím...)

5) Jaký je smysl tvého života?
Your love - Katy Petty (Tvoje láska? Hm.)


Nečtěte to! ;D

12. january 2011 at 17:01 | Wake™ |  Články
welcome-to-my-life.blog.cz | Wake™
Jsem extrímě unavená. A to jsem měla už jeden Bigg Shock a kávu. nechápu to. Šla jsem spát v deset (!) a jsem tak unavená, že mi hlava každou chvíli spadne ke straně. A ve škole jsem v OV usla na lavici. Ha! (Začínám si uvědomovat, že používám tenhle citoslovec [češtináři zabijte mě] čím dál tím čstěji!)
Ponaučení dnešního dne: Kluci jsou nadržená hovada. Bez vyjímky!
Ponaučení dnešního dne 2: Až Ti zase Denisa skočí bezmilosrdně do řeči, bez rozpaků jí jednu vlep!
A teď už k věci. Dnešní den byl dost mastný, jak by řekl jeden můj spolužák. Večer jsem si šla včera lehnout schálně dříve, abych byla ráno svěží a víte jak to dopadlo? Tak, že jsem asi neunavenější za celý týden a to fakt. A hned první hodinu byla matika. Myslela jsem, že chcípnu. Začínám nenávidět matiku čím dál tím víc. O přestávce jsem pak zjistila, že Tomáš je ještě větší hajzlík, než jsem původně myslela.  Potřeboval totiž tašku, aby před učitelkou skryl mokré boty a tak mi sprostě vyhodil věci z mé tašky na tělák a dal si do toho ty boty. Nejhorší je, že já jsem ty věci do těláku pak nemohla najít. Nehledě na to, že mi zničil tašku ve které byl balzám na rty, co jsem dostala na vánoce, který načuchl těma botma (a taky navlhl) takže ho už nemůžu používat. -.-'' V dějáku se pak ve mě probudily pocity viny. Mám tam totiž jen čtyři známky celkem. A při dvou písemkách jsem podváděla. Ach jo. Cítím se provinile a špatně. Kolikrát jsem si už slíbila, že už nikdy nebudu podvádět? Ve slohu mě učitelka absolutně namíchla. Už podruhé jsme neměli sloh, ale mluvnici. No je to normální? Rozdala nám mluvnické pololetky, které jsme pak opravovali. Z diktátu mám dvojku!! Hrozně mě to naštvalo, vždycky mívám jedničku. A z mluvnice také chvalitebně. Potom si jednotlivé děcka volala ke stolu a tam s nima probírala chyby, zapisovala známky a tak. Ve třídě nastal strašný bordel. Já a ještě pár lidí jsme svačili, nikdo nebyl na svém místě, Niki pila, ale co je nejdrsnější - Tomáš s Ričim se prali. Ale krutě, fakt. Pěsti. Oni dva zrovna. Nejlepší kámoši. A kvůli kravině. Fakt je nechápu. Ovšem tělák mi spravil náladu. Měli jsme velkou tělocvičnu. Učitelka přišla do hodiny a řekla, ať si děláme co je libo a zase odešla, přičemž se ukázala až minutu před zvoněním. No. Asi si dovedete představit, jak to dopadlo. :D O jižř zmiňované občance jsem se prospala na lavici a v chemii jsem byla zkoušená. Na vyzo budu mít za jedna, tleskejte! Ruštinu jsem více méně odtrpěla a jela dom. Unavená, znudšěná a přesvědčená, že do baletu mě dneska nedostane ani stádo slonů. Takže to vidím na jeden, či dva díly HIMYM a pak vana, knížka a spát! :D (Ještě, že se na zítra nemám co učit.)
Omlouvám se, je mi jasné, že dnešní článek není čitelný (ke čtení hodný), ale kdyby jste mě tady teď viděli, nic by jste mi nevyčítali.
Mějte se  dupiny.