November 2010

vygumováno.

30. november 2010 at 19:04 | -K- |  Články
Sedím tady se zataženýma žaluziema, po stole rozházené kartičky s dějepisnými pojmy a blbě čumím do monitoru. Za krkem mě už bolí jak čert. Hystericky se směju. Přijde mi, že všechno dění jde tak nějak kolem mě. Neřeším co bude a nezabývám se tím, co bylo, ale žiju to, co je. Přijde vám to složité, fylozofické, divné? Hm, však ať. 
Konečně jsem se našla. Teďkom myslím ten blog. Je mi fuk jestli se vám to líbí nebo ne, já jsem spokojená. Je to strašně jednoduché (teda na pohled se to zná být jednoduché, ale mě tahle konina zabrala snad víc jak hodinu...!), až primitivní, ale je to moje. Nebaví mě nic složitého, co mě stejně brzo omrzí. Jsem zvědavá, jak to tady bude šlapat, upřímě zvědava. Ale nechci se zabývat budoucností, jak už jsem řekla. Zatím se mi tady líbí, zatím se těším na to, ajk tady budu něco přidávat a to mi prozatím stačí. Děkuji, DĚKUJI mojim švígrám, že mi tak pomohli v době, kdy jsem myslela, že mám místo mozku slepičí výtrus. Né fakt. Připadala jsem si jak blázen, tělo bez duše. V halvě tisíce myšlenek a ani jedna logická, normální ba dokonce žádná taková, která by nasvědčovala tomu, že jsem myslící bytost. Vygumováno. Dokonale. Ale co bylo, bylo. Nebudeme to vracet. Takže ještě jednou DĚKUJI moji milé B*, že se tak oddaně vrhla do shánění obrázku a mojí milované Coco děkuji za nabídku vytvoření laye. Děkuji, děkuji, děkuji, ale vašich nabídek jsem nevyužila a ani asi nevyužiji. Necháme to, jak to je. Ale díky.
A jak se vůbec mám? Řekněme, že už lépe, tedy dobře. Ve škole je fakticky hafo různých testů, olympiád, klokanů a já nevím čeho všeho ještě a nejhorší je, že ze všech úísemek MUSÍM mít jedničky a MUSÍM se zúčastňovat všech olympiád a klokanů. Tedy pokud se chci dostat na ten jazykový, křesťanský gympl. A to já chci! Takže tady na tohle království už není tolik času, jako kdysi, omlouvám se lásky.
welcome-to-my-life.blog.cz
Zítra jdu na češtinářskou olympiádu. Hic pic. Jsem vážně nadšena. OPRAVDU. Už se nemůžu dočkat až si v tabulce umístění přečtu, že jsem poslední, stejně jako jsem byla v biologickém klokanovi. A pak píšem z matiky, z občanky, z dějáku, ... Ale nechci to řešit, protože je to budoucnost. Moc toho neumím a bojím se známky, kterou dostanu, ale ať to bude, jak to bude. Je to, tak jak to mám v ''profilu'' - girl with eternal smiley on my lips! A nenechám si žádnou pokaženou písemkou ten úsměv ze rtů sebrat, no ne? Takže asi tak...
Právě čtu jednu skvělou knížku. Petr a Lucie. Nemám ráda tenké knížky, jako je tahle, ale tahle mě dostala. Už se těším, až napíšu recenzi, hádám totiž, že jí ještě dneska dočtu. A to mi připomnělo, že bych měla dopsat všechny knížky, co jsem četla. (Hic pic.) A rozhodla jsem se, že rubriku Kupy papíru přejmenuju a budou to recenze. Na knížky i filmy. Takže se těšte! *hystericky se směje*
Jsem blázen. Radši jdu. Potřebuju se doučit. A potřebuju spánek. Tento týden ho mám totiž pramálo a je to na mě (i na tomto či minulém článku) dosti znát. Takže se mějte bejci, zase někdy napsanou! (Přece nemůžu napsat "naviděnou", když se nevidíme, no ne?:])

crossroads.

30. november 2010 at 18:13 | -K-
welcome-to-my-life.blog.cz
(avatar-layfor)

-to jsou příběhy z babiččina mládí, které se tady snažím sepsat.

- poje nedokončená povídka s názvem Vůně levandule, kterou už asi nikdy nedokončím.

- a nebo jak tomu taky říkají - úvahy.

-možná se to nezdá, ale i mě někdy navštíví múza a tohle za sebou zanechává.

-informační články, aneb když se mi nechce rozepisovat.

-vše o čem se mluví a co je středem zájmu lidí.

-věci okolo mě. Můj pes, kosmetický stolek, můj pokoj a tak dál.


Jsem blázen!

29. november 2010 at 16:33 | -K-
Jsem blázen a proto co nejdříve smažu mysnulý článek. Přece nebudu kvůli blbému období znovu opouštět blog, ne? Je pravda, že mě štve to, co píšu v  menu, ale to neznamená, že tady s tím skončím. Zase takový blázen snad ještě nejsem. Potřebovala bych lay. Nějaký pořádný a né ty sra*ky, co tu dělám já. A proto vás o nějaký prosím. Napsala jsem si o jeden naprosto dokonalý na layfor, ale myslím, že to hned tak nebude a do té doby bych tu ráda měla něco, na co by se alespoń trochu dalo koukat. Jo, asi je to ode mě blbé, žádat po vás lay zrovna teď, kdy všichni píšete, že nemáte čas, ale kdo ví? Třeba se nade mnou někdo slituje... Nežádám o nic složitého, protože jestli mi K vyhoví a dá mi tady ten naprosto bezkonkurenční lay, tak by bylo škoda, aby jste se mořili s něčím složitým. No a to je ode mě všechno. Tuším, že ještě dneska přidám jednu úvahu, ale nic neslibuju, netěšte se. Zatím se mějte a kdyby jsme se už dneska "neviděli" , tak se s vámi loučím!

Jak -K- navštívila Brno...

28. november 2010 at 19:19 | -K- |  Články
Jsem na vás zlá, já vím. Zlepším se. Doufám. Ale tak nějak nemám náladu. Na nic. Né jen na blog, ale ani na učení, odepisování na blbé SMS a na všechno ostatní. Zítra bude líp. Snad...
Mám pro vás ve foťáku připravené fákt úúúžasné fotky, které jsem sama nafotila, ale fo´ták není nabitý a nějak se ztratil kabel (USB) a tak to vidím spíše na příští víkend. Ale být váma tak se na ty fotky těším, jsou fakt pěkné!:D Měla jsem tak trochu (víc) černé svědomí z předchozího článkua tak mě tu máte znova. Musím se vám omluvit, vím že blog není něco, kde si mám vylévat své pošramocené city a nic neobjasnit a tak jsem tu v kraoet lepší náladě s vidinou lepších dní. (kecám.) Hodně rubrik tady zaostává a já mám v úmyslu si je dneska všechny projít, kouknout se na ty, kdeš jsem už dlouho nic nepřidala a napsat si seznam článků, které je potřeba zveřejnit, takže se můžete (ne)těšit. Design je taky takový pošmurný, neoriginální, trapný, ale momentáloně není čas, chuť ani fantazie něco tvořit, takže pokud je vám náááhodou strašně aktivní -K- líto a chcete jí pomoct a nějaký jí vyrobit přivítám vás s otevřenou náručí. Fakt a doslova.
welcome-to-my-life.blog.cz
No a teď už vám popíšu jak jsem se měla v pátek v Brně na ASK, tedy vyhlášení o nejlepší školní časopis pro tento rok. Den nezačal zrovna nejlépe. Jak jsem stála na autobusové zastávce, tak psala Niki, že se omlouvá, ale v noci 5x blila a tudíž nejede nikam. Super. Naštěstí, ale jela nakonec Market, takže jsem nemusela jet sama s učitelem, což bylo fajn. Ve vlaku si Marki vytáhla kafe a co a polila si jím bílý svetr. A než jsme dojeli na první zastávku, tak se mi udělalo taky šíleně blbě a bála jsem se, abych tu chřipku nechytla i já. Nakonec jsem se ale pomodlila a udělalo se mi dobře. Bohu dík. Cesta byla dlouhá a částečně díky výluce jsme byli nuceni přesedat nejméně pětkrát. V posledním vlaku pak učitel na chodbičce otevřel okno a ono mu nešlo zavřít. Opravdu šťastný den, nemyslíte. Do Brna jsme ale nakonec dorazlili živí a zdraví krátce po deváte hodině a šli sjme pěkšky na místo konání. Tam jsme si odložili bundy a šli jsme si prohlédnout ostatní školní časopisy. No konkurence byla neporazitelná. Barevné kopírky, lesklé obálky, skrátka proti našemu černobílému malému časopísku... Potom bylo zahájení a hned po něm jsem tam s Marki zůstaly společně s dalšími 100-150 zástupci jednotlivých časopisů. Když nám s klidem lorda oznámil, že budeme muset přede všema tak na 3 minuty obhajovat proč zrovna náš časopis, spadlo mi srdce až do kalhot. Jsem totiž šílený trémák. Nakonec jsem to ale zvládla dle MArki bravúrně a působila jsem prý sebejistě. Bohu dík podruhé. Následovalo malé občerstvení ve formě asi šestimetrové bagety, která se absolutně nedala sníst a pulitrové matonky, kterou jsem nepila, jelikož bublinkové minerálky nepiji. No a potom byla vyhlášení na kterém jsme se dozvěděli, že jsem absolutně nic nevyhráli. Nic nového pod sluncem. A tak jsme se nechli alespoń vyfotit a pak následovala dvouhodinová procházka po městě. Učitel nás pozval do jedné cukrárny na nějakém náměstí (tam kde je ten orloj) a já jsem si dala jakýsi brambůrek. A sranda začala. Ten piškot, ze kterého to bylo vyrobeno byl tvrdý jak beton a tak jsme si u jeho jedení užili fakt požehnaně srandy a padaly hlášky typu "To měli na dveře napsat, že se sem má chodti jen s pilkou v kapse" a podobné. Pak jsme se šli kouknout na Špilberk, na nějaký kostel a pelášilo se dom, kde jsem dorazila s hodinovým spožděním. Ale celkově bych tento výlet hodnotila kladně. Takže asi tak.
Jsem strašně unavená a tak to asi musí působit dost neandrtálsky a tak se moc omlouvám. To je ode mě pro dnešek všechno. Na další článek si musíte počkat. Loučím se.

Mám se fajn, ale...

28. november 2010 at 16:40 | -K- |  Články
welcome-to-my-life.blog.cz
Nevím co napsat. Je to docela zvláští po tom, že jsem tady tak dlouho nebyla. Asi ten návrat tady nebude tak jednoduchý jak jsem doufala. Ale snad to zvládnu. Mám se fajn, jak asi víte a přes to je tady jedna věc, jedna událost, kteá mi leží v hlavě a v srdci amkterá sužuje mou mysl 24 hodin denně a nehodlá odejít. Jak jsme byli o prázdninách v HAtíně, tak se něco stalo. Sama nevím co, ale bylo to něco strašného. Strejda je na mě strašně naštavný a mě se z toho chce brečet. Nevím ani pořádně co jsem udělala a bojím se, že to dlouhodobě naruší naše vztahy a že už to nikdy nebude jako dřív. Je mi do breku jenom na to vzpomenu. Nechci aby to tak bylo. Mám je ráda, všechny! Fakt moc! Jestli jsem udělala něco tak strašného, tak bych to chtěla vědět a chci se změnit a nechci aby oni na mě byli naštvaní a tak... Ach jo. Nebudu to řešit. Je mi z toho zle.:'(
Ale jinak se mám fajn. Původně jsem vám chtěla napsat jak jsem se měla v pátek na té soutěži, ale jelikož přijela návštěva a jelikož se mi teď dost zhoršila nálada, když jsem si vzpoměla na ten incident a musím se učit, tak to nechám na jindy. Nevím na kdy, podle toho, jak to dopadne. To všechno.

 HELP ME PLEASE! :'(

KONEČNĚ!

25. november 2010 at 15:40 | -K- |  Články
welcome-to-my-life.blog.cz
Hádejte, co je nového?! Ne, to neuhodnete, ani kdyby jste si měli hlavinky namáhat tři roky! Mám opravený počítač! Ano můj Dědek je zpravený!:) Ani nevíte, jakou z toho mám radost, protože nejenže jste mi chyběli Vy, ale zjistila jsem, že počítač oravdu nutně potřebuju k učení, psaní článků a procvičování si gramatiky. A proto mě tolik překvapilo, když taťka jednou přišel z práce a řekl mi ať si skočím do auta pro počítač, že ho nechal zpravit! Já jsem ani netušila, že ho někam odvezl!!! Takže ODE DNEŠKA (respektive od soboty, jelikož zítra jedu pryč, ale k tomu se ještě dostaneme) jsem zase oficiálně aktivní, zase budu chodit jakš takš pravidelně na vaše blogy, ikdyž s žádnou přehnanou aktivitou taky nepočítejte, jelikož škola je škola. Máme tisíce písemek a já pochoúpila, že se opravdu MUSÍM učit abych se dostala na tak prestižní jazykový gympl, kam se po základnce hodlám DOSTAT. K tomu mám ještě každý čtvrtek soukromé hodiny angličtiny, na které chodíme společně s Niki a je to moc fajn a pak je tady BALET. Takže na blog zas tak času nezbyde, ale MINIMÁLNĚ jednou do týdne sem přijdu "oběhnu" vás a napíšu článek. Abych pravdu řekla, nemůžu se toho dočkat. Ze všeho nejdřív tady dám nějaký nový "pořádný" lay, ikdyž nevím, co z toho vznikne (promiň Coco, vím že se ti líbí, ale to záhlaví je moc velké) a zbytek nechám na jindy. Teďkom se půjdu najíst, poklidit si pokoj a domácnost, umyju si hlavu a půjdu spát, jelikož zítra mě čeká velký den na který budu muset stávat už po čtvrté hodině. Ano slyšíte, tedy čtete dobře. Jedu totiž společně s Niky, panem učitelem našeho redakčního kroužku a asi i s Marki až do dalekého Brna na prestižní soutěž školních časopisů. Docela se těším, ale to brzké vzávání bude o hubu. A tak se tady mějte, ještě den to beze mě vydržte a pak zase spolu, ok? Těším se <3!

Chybíte mi

18. november 2010 at 16:40 | -K- |  Články
Chce se mi až bečet, jak moc se mi po Vás stýská. Stýská se mi po Vašich zážitcích a děsí mě vědomí, že  nevím, co se s Vámi děje. Nechci, aby taky u mě na blogu došlo k nějakému pozastavení a tak se to tady budu stále snažit udržovat v provozu. Tedy jestli tomu tak můžu drze říkat. Vždyť tady píšu jednou do měsíce a layout neměním vůbec, na Vašich blozích jsem byla dávno a komentář k Vašim článkům jsem psala ještě dávněji. A nejhorší je, že právě prožívám fakt děsně hezké období a Vy u toho nejste. Nebudu to mít nikde zveřejněné, popsané, nebudu mít žádnou vzpomínku. Rve mi to srdce, fakt. Ale nejde to jinak. Svůj počítač už nemám, na ségřin, nebo bráchův se nedostanu ani mylem a na taťkův jen, když potřebuju něco do školy a nebo do Druhého patra.
No jo, druhé patro. To je časopis, do kterého píšu. Baví mě to. Šíleně. Zrovna si jdu připravovat otázky na jeden rozhovor s učitelkou první třídy o tom, jaký má názor na to, že prvňáci se už učí jen tiskacím (jen na některých školách). A taky mám u sebe spoustu článků, které by sem tady chtěla přepsat a přečetla jsem už kopu knížek, které bych tady chtěla zkritizovat. A tak je mi smutno, že se sem nedostanu. A navíc na taťkově notebooku nemám tolik orázků, jako jsem měla na svojem  počítači a není tady ani PhotosCape ani PhotoFiltrer. Je mi z toho nanic, fakt.
Ale mám se krásně. Ne nejsem zamilovaná a ani se nestalo nic návrátného v mém životě, ba naopak. Moc se s DKND nebavím a s dalšíma děckama ze třídy se bavit nechci, Mariána mě "opustila" a Adélka bydlí daleko. A přesto se mám opravdu nádherně, nádherněji, než kdy dřív. Těžko se vysvětlue proč, zvláště ak, když mám jen pár minut, ale jednou vám to řeknu. A kdo ví? Třeba dostanu svůj notebook na Vánoce a tady to bude zase včechno při starém. Upřímně doufám, že tomu tak bude. Ale netešte se. Jisté je to asi tak na 30%... bohužel.
Mám Vás ráda!
Nezapomeňte na mě!<3