October 2010

Pohodička a to doslova!

20. october 2010 at 20:33 | -K- |  Články
Ach jo! Je mi toho líto... Toho, že na to tady nemám čas. Je to špatné, jelikož potřebuju něco někde psát abych se zdokonalila ve psaní a abych se mohla stát novinářkou!:P Ale krom toho, že je mi po tomhle tady smutno se mám skvěle. DKND se sice začíná npomalu rozpadat (holky mě serou), ale mě to až zas tak nevadí, jelikož prostě.... Ony se totiž neumí nic jiného než hádat. A když už se nehádají, tak se chovají jak malé pipinky a nebo neberou nic vážně. A taky se snaží být úplně nevíc cool a předhánějí se v tom, kdo bude mít u fotky nejvíce Líbí se mi. Je to poděs. Ale jak povídám, jinak je všechno v naprostém pořádku a svět je prostě nádherný. Užívám si toho všeho, co je kolem mě. Mám toho hodně, ale tak mi to vyhovuje. Dokonce mě začalo jakš takš bavit učení! Né fakt! Začala jsem se na to dívat z jiné perspektvy a začala jsem na tom věčném učení hledat pozitiva (to jsem prostě celá já!:P) a teď jsem vděčna, že mám možnost vůbec studovat!:P A ještě jedna zpráva! V sobotu jedem s baletem do Polska na nějakou přehlídku tanců!:) Budem tam celý den a jelikož je naše město v partnerství s tím městem, které ro pořádá, tak máme prohlídku města, oběd, večeři, pojištění i dopravu gratis!!! Ach já se tak těším!:) A vůbec celý tento týden bude skvělý!:) Zíztra jdu místo vyučování na nějakou besedu se spisovatelkou (great!), v pátek jedeme na nákupy, v sobotu jedem do toho Polska a v neděli se budou slavit taťkovy nározky!!!:) No není to super?! A aby toho nebylo málo, tak je příští týden o prázkách BrodFest! Ach já se tam tak těším!!!:) A uvidím tak dokonce i Adinku, heč!:P
A dokonce jsem začala mít ráda i podzim! Nevím čím to je, ale poslední dobou jsem se vším spokojená a vše se mi líbí. Užívám si toho sychravého počasí i opadaného listí, té všudypřítomné, mléčné ranní mlhy a dokonce i toho, jak je ráno zima. Vždycky se zachumlám do svého fialového šátku, který si přitáhnu ještě více k tělu a poslouchám to rytmické klapání mých nových černých kozaček. Všechno je krásné, "růžové" a já doufám, že to tak ještě dlouuuho vydrží!:)
Doufám, že se máte taky skvěle!:)

[0.4] Podzimní souhn

14. october 2010 at 18:08 | -K- |  Photos
Poslouchám si One Republic a tak jaksi nemám chuť napsat článek. Ale mám se skvěle... Fakt. Už jo!:) Díky vám všem moc! A teď podzimní fotky!:)

kkk
Zlato moje... Sestřička Bája <3.

kkk
Hodina literky s Nikčou...:)

kk
Nákupní víkend... Bylo to skvělé!
we
Úterní rána...^^


Tančím si životem.

7. october 2010 at 18:30 | -K- |  Články
Konečně jsou snad všechny  problémy zažehnány! Asi né definitivně a ještě stále tady nejsem na plný úvazek, ale mám takový dojem, že se to bude stále jen a jen zleošovat. Nemám sice ještě opravený počítač (myslím, že už ani opravit nepůjde, to budu potřebovat nový), ale tatík se poslední dobou vrací z práce dříve a tak lozím na jeho počítač. Sice to není tak dobré, jako ten můj, na kterém jsem měla bezpočet obrázků a podkladů, svou tvorbu, své všecko, ale snad se to nějak vyřeší. Nehodlám věšet hlavu jen kvůli zkaženému počítači. A jak se vůbec mám? Co se všechno odehrálo za ty dny, co jsem si nevylévala své srdíčko na svém geniálním bložínku? Spousta věcí... Je toho vážně, ale vážně hafo. Mládež je super, škola ujde, sranda velká, kámoši nic moc, vztah s Luckou se horší, naopak vztah s bríchou je den ode dne lepší a lepší. A spousta dalšího. Nemám náladu se ale ohlížet za tím, co bylo. To co bylo , bylo, pokud to bylo nějak důležité, tak se to tu možná ještě objeví, ale rozhodně tady nemíním vypisovat všechno.
Kdybych měla popsat v jakém jsem rozpoložení, musela bych bohužel říct, že ikdyž možná na první pohled vypadám stejně vesele a optimisticky, tak zdání klame. Má m se špatně. Chytá se mě depka. Jsem znechucena ze svého života. Vím, že bych něla provést celkouvou a hlavně konečnou reformu svého já, ale přijde mi to jako nedosažitelnáý cíl. A přesto vím, že to, co je pro mě nemožné, je pro Boha možné. Vím to. Vím spoustu věcí, ale opravdu s tím i žiji? Nejsou to jen prázdná slova, skutek utek? Není to jen hloupé žvástání, ale skutky jsou jiné? Jsem zmatena. Potřebuji Ho, ale bojím se, že se zase spálím a zklamu Ho. Mám pocit, že jsem úplná troska. Prázdná hliněná, dutá láhev bez vody. CHCI aby ta láhev byla plná a přitom z ní stále dokola tu vodu vylévám. Nechápu sama sebe a jsem znechucena svým chováním. Mám pocit, že se všechno vrátilo do doby před dvěmi lety. A t nechci. Nikdy. NIKDY více už nechci být tam, kde jsem tehdy byla. Chtěla bych stále růst, tak proč tedy nerostu. Vím proč nerostu, ale proč nedělám vše proto, abych rostla. Vím, že je chyba ve mě. Vím to. A štve mě, že ikdyž někdy rostu, je to jen dočasné. Proč si to nedokážu urdžet? Připadám si jako hloupý pohan. Připadám si horší, než nejhorší zločinci bible. Jsem horší. Nejsem nic a přitom nedělám nic pro to, abych něco byla. A jsem tím vším zcela znechucena.
A taky vím, že mě teďkom ani trochu nechápete, ale musím to tak nějak zrekapitulovat. Spíše pro sebe, než pro vás. Protože, když o tom jen přemýšlím, jsou to jen myšlenky, ale to, že to napíšu je důkaz toho, že to fakt myslím vážně. Všechny věci, které tento rok dělám se snažím dělat na 100 procent. Nestačí mi být dobrá v tanci, chchi být nejlepší, nestačí mi být dobrá ve psaní, chci být nejlepší, nespokojím se s pár dvojikama na vysvědčení, já chci lepší známky. A pokud tohle všechno chci, tak se tomu musím věnovat. Věnovat tomu svůj volný čas. V reálu to znamená, že ze školy přijdu kolem čtvrté hodiny, dám si půl hodiny oddych a potom musím udělat povinné domácí práce, které mi zaberou hodinu, někdy více. Potom se musím učit, potom musím psát články do druhého patra, potom musím cvičit do baletu a potom musím jít spát, abych další den ve škole neusínala a učitelé si nemuseli stěžovat. Nedá se to stíhat. Je toho moc. A to jsem si ještě připrala soukromé hodiny angličtiny, jelikož se chchi dostat na jazykový gympl se zaměřením na AJ. Nestíhám. Bolí mě hlava. Nevím kdeby, coby a přitom mám lehkou podzimní depresi.
Jo a Rambo už chodí s Monikou. Byla to jen otázka času. Ale nechápu jí. A v podstatě i jeho. On je... přin ejmenším hrozný hulvát a debil a ona je třídní pipies. Ale vlastně se k sobě hodí. A i moje dcerka Simi se stala pipies. Je to zlé. Svět je zlý, špatný, skrz naskrz zničený. Raději se tím dále nebudu zaobírat, nebo by to se mnou zase nedopadlo dobře.
Mamka má zápal plic. Měla ležet v nemoctnici, ale přemluvila doktorku pod podmínkou, že bude fakticky celý den ležet v posteli, což ona nesplňuje.
Babička je v Izraeli. Ta se má. Strašně tam chci taky.
Tančím životem, snažím se aby můj taneční krok byl lehký a zajímavý, ale zatím se mi to moc nedaří. Tak mi držte palce, ať ten tanec dobře dopadne!

Staré rádio

6. october 2010 at 21:09 | -K- |  Writing
Je mi líto, že tady nemůžu chodit tak často, jak bych chtěla a moc se vám omlouvám, že nechodím moc na vaše dokonalé blogísky. Ale můj počítač je ještě pořád mimo provoz. Tento rok jsem začala chodit do školního kroužku novinářů. Jsem tam teprve týden, ale musím říct, že jsem fakt nadšená a moc mě to tam baví. Dostali jsme jako úkol zadáno, abychom napsali nějaký příběh o starém rádiu, které měli naši rodiče či prarodče. Já jsem z těch svých moc informací nedostala a tak jsem ten svůj příběh tak nějak vypotila ze své hlavy a název rádia jsem našla na internetu a tak nevím, jestli je to dobře s roky a nebo jestli to vůbec celé dává smysl. A proto to dávám sem a prosím vás, aby jste mě na případné chyby upozornili. Děkuji předem moc!:)