August 2010

Vzhled n○12

31. august 2010 at 14:34 | -K-
Název: error.
Datum zahájení: 31.8.2010
Spokojenost: 100%
Autor: -K-
Vyjádření: Nechci slyšet ani slovo, slyšíte?!:D Je to můj blog, moje layouty. Je jen na mě jak často je budu měnit. Jen vám dám nápovědu k menu: Kdo čmuchá, najde!:)
Náhled:

[0.3] croatia.

30. august 2010 at 22:12 | -K- |  Photos

Slíbila jsem vám, že jsem vám, že sem přidám pár fotek z Chorvatska. A protože já jsem člověk, který se své slibi snaží plnit, můžete se teď pokochat mými "uměleckými" výtvory. Znovu bych chtěla zdůraznit fakt, že nemám foťák a všechny fotky jsou tudíž foceny mým né moc kvalitním foťákem, ale snad vám to nebude vadit. Nejsem nijak talentovaná fotografka, ale focení mě moc baví a proto zde budete i nadále muset tolerovat moje pokusy a zachycení nejhezčích momentů v mém životě. A teď už k samotným fotkám!

welcome-to-my-life.blog.cz
Na první fotku jsem se samosebou musela vetřít já...!:D Foceno je to na procházce po okolí "strejdovy" kampáně (zahrady). Mají tam moc hezkou přírodu!:)

Lovely family <3

29. august 2010 at 17:32 | -K- |  Články
welcome-to-my-life.blog.cz
Nevím, kdo všechno to ví, ale myslím, že jsem tady už mockrát psala, že moje rodina, brácha od mamky s rodinou, jsou na misii v Chorvatsku konkrétně tedy v Rovinji. Je to pro mě velmi těžké, že jsou tak daleko, protože je to rodina kterou miljuju. Naprosto a oddaně. Srejda je super chlap se skvělým smyslem pro humor se kterým se člověk nenudí, ale zároveň je to chlap za kterým člověk zajde, když je mu nejhůře a je to chlap s úžasnou moudrostí, pochopením a porozuměním. Teta je naprosto typická a milá baba. Ráda se hezky obléká, je děsně milá, ve všem co potřebujete vám poradí a povzbudí vás. Je to takové sluníčko, věčně šťastné a překypující optimismem. Terka (dvanáctiletá sestřenka) je děcně roztomilá holčička, které by jste nikdy neřekli, že už je tak "velká". Je to takové roztomilé dítě s naivními sny. Moudrá holka, která překypuje láskou. Matýsek je ten nejúžasnější a nejzlatější kluk na celém světě. Je mu teprve devět a já bych se s váma klidně vsadila, že neznáte moudřejšího, hodnějšího a úžasnějšího kluka! Nenajdete na něm chybu! Je to Fišta milovaný! A pak taky Martínek. Můj nejmladší bratránek (jsou mu 3). J eto sice pěkná vzteklina, ale to je snad každé dítě. Je neuvěřitelně roztomilý a je strašně krásný!:) Prostě naprosto skvělá rodina a mě trhá srdce, že bydlí tak daleko a já se s nimi vídám jenom o prázdninách. Ale vím, že tam jsou pro správnou věc a to je hlavní...;) Problém je v tom, že taťka ne nesnese ze strejdou. Prostě je nemá rád. Nikdo nechápe proč a on sám nám to taky neřekne, ale je to tak. Možná je to tím, že mu závidí. A proto jsme tam s ním byli jen jednou (loni) a každý jiný rok jsme (stjeně jako letos) museli jet autobusem, což není žádná sláva. Ale vydrželi jsme to! A prožili jsme tam nádherných 14 dní. Bylo to tam skvělé! Oni jsou prostě úžasní a s nima se člověk nikdy nenudí...:) Já nevím, co více bych k tomu řekla... Někdy se k tomu vrátím, ale dneska už ne. Jsem moc unavená a u PC sedím už dlouho... Nebaví mě to tu už!:D Takže jindy...

Vzhled n○11

29. august 2010 at 16:44 | -K-
Název: freedom in Jesus!
Datum zahájení: 29.8.2010
Spokojenost: 100%
Autor: -K-,DA
Vyjádření: S minulým layoutem jsem si nepadla do oka. Tento je jiný. Přesně vystihuje moje momentální pocity a jsem z něho nadšená. Je mi jedno, co si o tom myslíte, však vy jednou poznáte, kdo měl pravdu!:D:)
Náhled:

Plná dojmů...krásných dojmů...

29. august 2010 at 14:21 | -K- |  Články
welcome-to-my-life.blog.cz
Poslední měsíc byl jeden z nejhezčích měsíců v mém životě. Hlavně tedy posledních šest dní. Nekecám. Za celých skoro 14 let mého života jsem se nikdy necítila tak uvolněná, tak důležitá, tak požehnaná a tak šťastná. Každná sekudda posledních 6ti dní byla prožita naprosto naplno a já jsem si jí užívala. Sice jsem si říkala, že prvně bych mohla napsat článek o Chorvatsku, přidat sem fotky z Chorvatska a tak, ale udělám to jinak. Dneska článek Relaxu, potom z Chorvatska a nakonec ty fotky. Musím vám prvně říct, jak jsem měla na Relxu, dokud jsou ty moje pocity tak silné a živé.
Jak jste si možná všimli, v neděli jsme se ségrou přijela z Chorvatska a hned v ponělí byl ten Relax. Asi každému dojde, jak "moc" se mi tam chtělo. Byla jsem fakt unavená, vysílená a ze všeho nejraději bych si byla zalezla do postele a spala a spala a spala. Dokonce jsem si v jednu chvíli i říkala, že to možná udělám. Nevím proč jsem nakonec tohle neudělala ale vím, že kdybych to udělala, vyítala bych si to pak až do smrti. Hned od první chvíle, kdy jsem uviděla všechny ty lidi jsem věděla, že tonebude jen tak, že to bude prostě naprosto požehnaný čas. Hned po obědě a takovém to klasickém přivítání jsme šli hrát seznamovací hry. Jsem za ně ráda, protože díky nim jsem si zapamatovala jména všech užasněných. Potom už mám všehny ty dny jakoby slité do jedné velké koule. Pamatuju se naprosto přesně, jak jsme se s holkama učily tančit na Relx song a jak jsme se u toho smály, taky si pamatuju, jak jsme hráli tu hru u které jsem neúmyslně dostala židlí po ruce a pak jsme měl naražený loket a taky si pamatuju, jak jsem já, Míša a Véja hrály fotbálek o čokoládu proti Přemkovi a Carlosovi a jak jsme prohrály... Je toho hodně, těch skvělých zážitků ale je tam pár takových, které stojí za bližší popsání. Jedních z těch zážitků je hra na bratříčky a sestřičky. Určitě tu hru znáte, hraje se často na táborech a takových akcích, ale já jí hrála poprvé. jde vastně o to, že každý má obálku se svým jménem a ty obálky jsou všechny pověšené na nějakém místě. Vy si pak vylosujete někoho, kdo bude něco jako váš "bratříček" nebo "sestřička". Vy se pak o něho do konce pobytu staráte, házíte mu do té obálky různá povzbuzení a dopísky, sladkosti etc. Já jsem měl naštěstí Peťku, což je jedna z mojich nejlepších kámošek, takže jsem to měla v klidu, ale to jsem tímto říct nechtěla. Já jsem si celou dobu myslela, že mě má někdo, kdo mě zná. Měla jsem velmi hodného bratříčka, který mi v jednom kuse posílal balíčky bonbonů, různé tyčinky etc. A taky mě oslovoval Kiki, takže mě musel znát. Takto mě oslovují jen lidé, kteří mě znají a vědí, že nesnáším oslovení Krista. A taky že sem ho znala. Byl to Dawe....:D
Dalším velmi superním zážitkem byla Tarzánie (lanové centrum) do které jsme šli ve středu. Na výběr bylo ze tří tras: černé, zelené a žluté. Černá je naprostá adrenalinová pecka a dokonce i Dawe (který je taková chodící hora svalů) měl co dělat... Zelená je v klidu. Já osobně jsem na ní byla už dvakrát a zvládla jsem jí. Človek se u ní zapotí a je sice dost náročná, ale dá se zvládnout. Žlutá je taková nejlehčí. Jsou tam stejně těžké překážky jako u zelené, ale je v mnohem větší výšce (až 15m nad zemí) a je tam mnohem více sjezdů. Já jsem měla naražený ten loket a tak mi zdravotnice přikázala jít právě na tuto trasu. Míša, kterou bolely svaly šla se mnou a nakonec s náma šel i Roman, což je naprosto skvělý kluk (a je vegetarián mimochodem...). Většina kluků se nechala vyhecovat a šli na tu černou a potom si třeba museli zkracovat cestu a byli celí mrtví, ale Roman si nehrál na frajera a šel s náma, což se mi líbilo. Na celé trase jsme tam byli sami a musím vám říct, že to bylo super!:) Naprosto jsme si to užívali a na jednu překážku jsme šli třeba všichni tři a pak jsme se na ní houpali etc. Po tarzánii jsme šli já, Miška (moje nej kámoška z mládeže mimochodem), Roman, Joel, David a Mariusz do takové "restauračky" a dobře jsme se bavili...:)Bylo to super.
Další skvělý zážitek který stojí za zmínku byl výšlap na jednu horu v naší blízkosti. Celou cestu jsme šly spolu Já, Míša a Verča (my tři jsme byly vlastně taková relaxová trojka, která spolu trávila většinu času). Bylo to s níma skvělé. Holky jsou naprosto úúúžasné a ikdyž je Míši 19 a Verči skoro 17, tak jim je naprosto jedno, že mě není ještě ani 14 a berou mě mezi sebe a jsem jejich NEJ kámoška. (Mimochodem na relaxu mi všichni tipovali mnoohem více než mi je a několikrát ze mě udělali maturantku a nebo se ptali mě a ségry která z nás je starší...ségře je 17 a pů...). Míša i Verča jsou stejně střelené jako já a Míša je taky takový sladkofil jako já. Nahoře na hoře (ha ha), kde to naprosto fučelo a byla zima jsme si koupily nanuk jmnem Spejbl a mohly jsme se uřehtat!:D Všem jsme se snažily nakecat, že jsme dvojčata a Carlos nám to dokonce i na chvíli věřil!!:) Při zpáteční cestě jsme potom já, Míša a Fanta hodily skvělou řeč a ikdyž jsme dmů přišli všihni naprosto vysílení a unavení, byli jsme spokojení.
Tne večer ale neměl tímto skončit. Kolem deváté se Lucce (mojí milované sestřičce, kterou naprosto zbožňuju) udělalo šptně. Bylo jí zima a hořela, bylo jí na omdlení a motala se jí hlava. Myslím, že jsem to tady už párkrát psala, jak to má Lucka se zdravím. Je často strašně slabá a po té, co dostala onen záchvat, tak jí zjistili, že má zvýšené leukocity (leukémie to snad není!) a bílý rubín (či jak se to píše), což není sranda. Docela dost jsme se všichni vyděcili a Přemek jí raději odvezl domů. Já jsem z toho byla dost špatná a tak jsme se s holkama sebraly (opět já, Míša a Verunka) a šly jsme si sednout do ústraní campu, k vodě, do tmy a tam jsme se asi čtyři hodiny modlily, zpívaly, a povídaly si. Byl to tak šíleně moc požehnaný čas a já jsem tak moc cítila Boží přítomnost, že to byl jeden z nejmocnějších zážitků za celý relax. Já vím, že vy tady nejste věřící a já to ani nezměním, ale vy to jednou pochopíte. Fakt. Zjistila jsem, čím vším si Verča prošla a musím vám povědět, že statečnější holku jsem nepotkala. Je to straaašně fajn holka jsem já Bohu za ní vděčná!:)
Už to nechci rozebírat. Bylo tam tolik krásných chvil! Třeba modlitební řetězec a dvouhodinové posezení s Luckou, Verčou P. (jinou) a Míšou, nebo pondělní sezení u vody až do noci s Míšou, Chvály a modlitby poslední večer, modlitební labyrint, děti z děckého domova, které si nás oblíbily a chtějí s námi chodit do mládeže, Otta Rustnak (či jak se to píše), který měl naprosto fantastické kázání a který mi hodně dal, prostě... Tilik srandy, tolik zážitků... Nejhorší loučení jaké jsem kdy zažila... Ach!
P.S. avatar jsem vyrobila sama!:) (A je pravdivý!:))

Vzhled n○10

28. august 2010 at 14:00 | -K-
Název: last summer moments.
Datum zahájení: 22.8.2010
Spokojenost: 98%
Autor: -K-,DA
Vyjádření: Minulý byl krásný, moc se mi líbíl, ale chtělo to změnu. A tak je tu tohle. Líbí se mi, ale něco mi na tom nesedí a nevím co. Možná to později jěště trošku doupravím, ale né moc. Další lay bude někdy v září.
Náhled:


myslím na Vás!

22. august 2010 at 18:37 | -K-
Tak jsem se vám vrátila z Chorvatska! Bylo to.... no nevím, jak to napsat v jedné větě, natož v jednom slově, ale prostě... DOKONALÉ!:) Akorát ta cesta...!:( Jeli jsme autobusem, což trvá 12-14 hodin a moc se nevyspíte (lépe řečeno vůbec). Takže jsme dbeska ráno v deset hodin dorazili do Prahy celí unavení, utahaní, usezení, rozbolavělí a jeli jsme metrem na hlavák odkad jsme jeli čtyři hodiny do jednoho velkého města a z něj  potom ještě hodinu a půl k nám do města. Skrátka 20 hodinové cestování. Možná si dovedete představit, jak se asi cítím a pochopíte, že nemám na to, abych napsala článek. A ještě k tomu se musím hned teď sbalit, jelikož zítra jedu s Luckou na Relax (mládežnická akce - něco jako tábor, nebo camp, nebo tak...:D). Abych pravdu řekla, nechce se mi. Jsem už unavená. Chci si odpočinout. Celé prázdniny jsem enbyla moc doma a neodpočinula jsem si. Ale zároveň se tam těším. Na děcka a tak...;) A ještě něco. Strašně vám chci poděkovat, že jste tady chodili a komentovali jste mi to tady. Jste skvělí!:) Všechny komentáře jsem si přečetla, moc za ně děkuju, ale bohužel nemám čas odepisovat, takže někdy jindy, ok?:) A layout změním asi až se začátkem školy. Dříve to nestihnu a ani se mi měnit nechce, tento se mi líbí a navíc ještě více potvrzuje, jak jsme se s Coco podobné!:):D♥

[Malá zpráva pro ségry -  Coco a Bezejmenná*]

Holky to by jste mi nevěřily!:D Mě se normálně o Vás v Chorvatsku zdálo!!!:D:) Zdálo se mi, že jsme všechny tři bydlely v jednom městě a byly jsme kámošky. Strašně jsme si rozuměly a bylo to fájn...;) Asi jsem blázen nebo co!:) Mám vás ráda♥.
Jo a Coco - ta písnička od Reginy Spektor je fakt super! Strašně se mi líbí! Až doposud sem znala jen Call me (nebo jak se jmenuje) od ní, ale tato je taky veeelmi pěkná!:)
A Bezejmenná* (prostě Kájo! xD) viděla jsem na tvém blogu, že tvoje hitovka tohoto léta je Hey soul sister! Moje taky!:) Fakt!  Poslal mi jí bratránek teďkom v Chorvatsku a já jí celou dobu poslouchala. A pak taky ještě gypsy od Shakiry. Tu si též poslechni ;).

Lykke Li

21. august 2010 at 15:00 | -K- |  Music
Tahle zpěvačka uchvátila mou mysl už dávno. Dávno před tím, než jsem vůbec zjistila, že má písničku v Twilight. Miluju jí! Její písničky bych mohla poslouchat stále dokola a dokola. Jsou melodické, úžasné a hlavně originální! Žádný jiný ani žádná jiná zpěvačka není stejná jako ona! Ona má štýl!:)

"I'm Good, I'm Gon"

"Dance Dance Dance"

SOKO

19. august 2010 at 15:24 | -K- |  Music
Nedá se říct, že by tato zpěvačka měla nějak obzvlášť melodické písničky. Většinu písniče spíše "promluví", ale právě to se mi asi líbí. Má moc hezký hlas a taky je originální. Prostě jsem si jí zamilovala!

"I will kill her"
První písnička, kterou jsem od ní slyšela. Mooc zajímavá!:)


měním se, stále se ještě měním.

14. august 2010 at 15:05 | -K- |  Account
welcome-to-my-life.blog.cz
Právě teď si asi užívám letních radovánek v Rovinji v Chorvatsku. Snad se tam mám dobře!;D Ale jelikož vás mám fakticy ráda, myslela jsem na vás a připravila jsem pro vás články, které tady přednastavím. Takže tady budu s váma, ikdyž v podstatě budu v Chorvatsku! Jsem chytá co? (Já vím, že jsem neobjevila Ameriku, že tohle je veřejně známá a využívaná věc, ale neberte mi tu radost...:D)
V tomto článku se chci zabývat uplynulým rokem, který byl pro mě velmi významný. Z ten rok jsem se strašně změnila, asi jako ještě žádný jiný rok předtím. Tak nějak jsem dospěla a na spoustu věcí se teďkom dívám úplně jinak. Řekla bych i, že před rokem jsem měla více chyb. Byla jsem dost líná a dalo by se říci, že i pyšná, hodně jsem lhala a nechovala jsem se hezky k mamce. Naštěstí jsem se ale tento rok ještě více "přimkla k Bohu", který mi je útěchou a ten mi ty chyby ulkázal, a já jsem pochopila, jak moc špatně jsem se chovala. Neříkám, že teď jsem dokonalá a bez chyby, ale teď už se je snažím krotit, a většiny mých "hlavních nedostatků" jsem se už nadopro zbavila. A když náhodou se ve mě zase začne ozývat hysterie a podobné "neřesti", kterým jsem propadala, vždycky tady je moje dokonalá maminka a skvělá sestra, které mě na to upozorní. Když tohle dělaly před rokem, nebrala jsem je vážně a dávala jsem jim za chybu, že na mě vidí jen to špatné, ale jak říkám, hodně jsem se změnila a teď, když mi někdo řekne, že dělám něco šptaně, tak se na d tím zamyslím a zkusím se na to kouknout z pohledu ostatních. Většinou to skončí tak, že uznám, že mají pravdu a se sklopenýma ušima se jim jdu omluvit. Nechci se chlubit a nechci říkat, že jsem nějaká dobrá, ale změnila jsem se a to dost, to je jediné, co tím chci říci. Ještě před rokem jsem se snažila zapadnout mezi "ty děcka", co pijou, mei "ty děcka" z města, co se po škole scházejí a píšou ty statusy stylu ○○>>DnEsKa S váma nejfíííc lidi!•○ Těšing nejvíííc na další kabičkuuuu<<○○. Dokonce jsem někdy i psala velkým, malým písmenem a fotila se před zrdcadlem s našpulenou pusou, abych byla "kůl". Taky jsem si kupobala trička v zářivých barvách z New Yourkeru a nosila jsem husťácké "skejty". Ale nebyla jsem to já. Jen jsem se snažila zapadnout, hledala jsem sama sebe, dospívala jsem. Neříkám, že teď nedospívám, ale změnila jsem (a to rapidně) svůj styl oblékání. Teď už je mi jedno, že nezapadám, klidně nosím svetříky a podatky a je mi jedno, že se to ostatním nelíbí. Ujasnila jsem si, co v životě chci, jaká jsem. A tak nějak všechny věci. Začala jsem si vážit toho, co rpo mě mamka dělá a teď si jí více vážím a snažímse jí více poslouchat a dělat jí radost. Změnila jsem se. Jsem jiná. Neříkám, že se ještě nebudu měnit a vím, že ještě stále budu dospívat a dále se měnit, ale jsem ráda, že jsem přišla na tolik věcí a že jsem si ujasnila tolik věcí. Teď už mi ty děcka vadí. Přijdou mi směšní tím, jak si myslí, že jsou důležití a nerada se po prázdninách vracím do školy, protože když do školy chodím, jsem takovými "idividui" obklopena většinu mého bytí. Chtěla bych bydlet v Praze, u Adélky, která mě chápe a rozumí mi. Chtěla bych toho moc. Ale zároveň jsem ráda za všechno, co mám a jsem vděčna za každý nový den, který můžu prožít se svou rodinou. Teďkom, ale docela spěchám. Jak jsem řekla, tento článek je přednastaven a píšu ho teď, 4.8. ve čtvrt na čtyři a eště si musím dobalit a vysát pokoj, takže se nemůžu moc rozepisovat. Myslím, že na tohle téma se tady ještě pár článků objeví. ale v kostce jsem to vystihla.:D