July 2010

jsem paranoidní.

30. july 2010 at 12:36 | -K- |  Články
welcome-to-my-life.blog.cz
Od té doby, co se to s Luckou stalo, mívám takové.... Jak to říct? No rpstě tmavé chvilky. Jsem ostražitá. Až moc. Ono totiž nejde jen o tu epilepsii, která ještě ani není potvrzená. Na těch mnohačetných vyšetřeních jí totiž taky zjistili, že má zvýšený bílý rubín a leukocity. A to je špatné. Nemuselo by to znamenat nic, a nebo taky spoustu věcí. Klidně by to mohla být i (je to těžké už i jen napsat) leukémie. To by vysvětlovalo, proč je jí tak špatně a proč je pořád slabá. Ale ne, nebude to tak. Budu se modlit a ona bude zdravá, vím to. Vím to, ale stejně jsem ostražitá. Nevím proč, ale nejde to změnit. Prostě se ve mě seplo a já se od onoho odpoledne strašně lekám. Kdykoli uslyším něco spadnout, jakoukoli ránu, hnedka se začnu třepat a vyběhnu hledat zdroj onoho hluku v doměmní, že najdu ségru ležící někde nadlaždičkách. Vím to, VÍM, že to přeháním, ale mě to prostě nejde zastavit. Ostatní jsou poměrně v klidu, důvěřují Bohu a vědí, že bude zdravá. Já to taky vím, ale prostě je to něco psychického, něco, co nemůžu ovlivnit. Něco silnějšího, než jsem já sama.
Třeba včera večer jsem ležela v posteli, už jsem dřímala (bylo půl jedné), když jsem slyšela, jak někdo naprosto rychle seběhl ze schodů dolů. Ani jsem si neuvědomila, co dělám, ale vystartovala jsem dolů. prostě jsem měla divný pocit. Bála jsem se, že se něco stalo, že se ségře něco stalo a proto maldší ségra tak rychle běží dolů pro pomoc. Věděla jsem, že je to blbost, ale něco ve mě mi napovídalo, že by to mohla být pravda a já jsem se lekla a bála jsem se . Šíleně. Nakonec se ukázalo, že mladší ségra si jen běžela dolů pro nějaké tyčinky, protože si s Luckou udělali filmovou noc a já jsem si uvědomila jak se to chovám. Vždyť se o nic nejedná, ségra je zdravá a ikdyž má nějaké malé podezření, že by s ní něco nemuselo být v pořádku, zatím tomu nic nenapovídá. Ten záchvat mohl být z dehydratace, to řekla i doktorka. Jenže já se toho nemůžu zbavit. Toho podvědomého impulzu vyskočit, když něco spadne, nebo někdo dělá trochu rychlejší pohyb. Jsem paranoidní, že jo? Ale já si nemůžu pomoct.
Miluju svoji sestru a až teorve teď jsem si uvědomila, jak moc jí potřebuju. Tolikrát mi pomohla! Dělám tady, jako by umírala, jejda maneče! A přitom ona je naprosto v pořádku, všechno je v pohodě, tak pro tyhle články. Asi jsem blázen. Mám jí moc ráda a eodpustila bych si, kdyby se jí cokoli stalo. Sice se občas rafnem, ale i to se v poslední době stává čím dál tím méně a já jí důvěřuju, je to kámoška a sestra v jednom. Je skvělá. Ach jo, asi jsem blázen...

[Edit.19:40]
Teďkom jsem si projížděla archív blogu a všimla jsem si a plně jsem si uvědomila, že jsem se za poslední rok strašně zněnila. Mé sny, cíle, způsob vyjadřování, všechno je jiné. Jsem taková jiná... Vyspělejší...  (koukněteb třeba sem, ani já sama nemůžu uvěřit, že tento článek psala ta samá osobnost!)

rozhodnutí, rozloučení.

29. july 2010 at 20:31 | -K-
Takže dneska už končím. Rozkodla jsem se totiž pro takový systém... Jeden den půjdu na blog, ale oběhnu jen Affs, další den napíšu nějaký inteligentní článek a nebo prostě něco přidám a třetí den sem nepřijdu. Tak, a máte to!:P Dneska jsem měla jenom oběhnout Affs, ale místo toho jsem přidala něco z lookbooku a taky nějaké písničky. Ale to je jen vyjímečně. Zítra něco napíšu a pozítří mě tu nečekejte. Mám vás ráda.
PS: Kdyby v Ak viděli, že píšu takto krátké články, tak letím. Takže Pšššt!:D
PS2: Prosím, přečtěte (prohlídněte) si dnešní články a zanechejte komentář, díky...

One republic

29. july 2010 at 20:27 | -K- |  Music
Tuhle skupinu miluju. Zvláště některé písničky, jako třeba All the right moves nebo Secrets  se kterými se mi pojí mnoho zážitků a vždycky, když ty písničky slyším píchne mě u srdce. Poslouchá je totiž taky někdo. Někdo s velikým N. Možná vám to někdy řeknu, možná ne, prvně si musím udělat pořádek v hlavě a ujasnit si všechno. Ale stejně mi to bude vždycky připomínat Někoho a vždycky si na TEN den vzpomenu. Ach♥

↓All the right moves↓

↓Secrets↓

↓Mercy↓

↓Come home↓



Jimmy Ray R.

29. july 2010 at 19:59 | -K-
Aby jste si nemysleli, že na lookbooku jsou jen holky, tak sem dávám jednoho moc šikovného klučinu se skvělým stylem. Snad se vám bude líbit stejně jako mě;).
P.S. Affies oběhnu ještě dnes, ale článek čekejte až zítra...Snad...

welcome-to-my-life.blog.cz

Breanne S.

29. july 2010 at 14:52 | -K-
Blog je úžasná věc. Díky němu jsem přišla na skvélé stránky, poznala jsem úžasné lidi a zdokonalila jsem se ve psaní. Neříkám, že píšu dobře, ale bylo to už i horší. Ale o to teď nejde. Né jen že jsem našla Photoshop, Photofiltre, deviantart.com a youtube make-up drugs, ale našla jsem i úžasné módní stránky jako je polyvore.com, looklet.com a taky lookbook.nu. A o něm je dneční "článek". Miluu tu stránku. Už ani nevím, kde jsem jí našla, jestli u Coco, nebo jinde, ale to je v podstatě jedno. Je to skvělá stránka a já jsem schopna vydřet na ní i několik hodin. Některé holky tam mají fakticky skvělý styl a já u nich nalézám inspiraci pro sví vlastní módní díla, která praktikuji. Já sice nemám tolik možností, nemám tolik bot, kabelek ani svetříků, ale i tak je milé prohlížet jejich lookbooky. Jedna z mojich nejoblíbenějších je právě Breanne S., která má skvělý styl a je i moc hezká. Myslím, že slov není třeba. Koukněte se na následující fotky a pochopíte. A pokud jich chcete vidět více, najdete jí na lookbooku pod BREANNE S.;)

welcome-to-my-life.blog.cz
Kdosi jednou řekl, že v jednoduchosti je krása. Souhlasím s ním.

můj životní styl.

28. july 2010 at 22:07 | -K- |  Články
welcome-to-my-life.blog.cz
Takže, dnešní den byl ve znamení módy (viz minulý článek) a sledování  youtube make-up drugs. A taky lookbook.nu, který jsem si absolutně zamilovala. Strašně toužím po tom, abych si co druhou neděli mohla virazit někam do centra na nákupy. Jenže to nejde. Bydlím v takovém zapadákově a najbližší větší nákupní centrum je odsud asi 80km. (:'() A navíc by mi to ani rodiče nedovolili. Né, že bychom nebyli bohatí, ale zkrátka a jednoduše, naši nás (mě a mé sourozence) chtějí naučit žít "skromě". A víte co mě fascinuje? Že u nás ve městě, v naší třídě jsem to já kdo se dobře obléká, jsem to já kdo rozumí kosmetice, hudbě, oblečení, kdo zná nejnovější novinky, filmy, celebrity a prostě všechno. Já jsem tá nejzkušenější. A přitom, když pak vidím Adélku, holky a vůbec tak všechny, nesahám jim ani po kotníky. Ony jsou holky, co si žijou na vysoké noze a co si tento způsob života mohou dovolit, protože nemají moc sourozenců a navíc bydlí v Praze. Ale aby jste si nemysleli, já nejsem žádná namyšlená pipna, co si ze sebe neumí udělat srandu a která musí vždycky vypadat skvěle a co mění kluky jako ponožky a podobně. Ne, nebojte, to nejsem já. Jsem úplně rormální holka, rozumná, všechno, akorát miluju módu, to je vše.;) Uf, nějak jsem se nechala unést, čoveče!:)
A mám tady pro vás skvělou zprávu! Teda vás to nijak neovlivní a nejspíše vám to bude fuk, ale já z toho mám obrovskou radost! Byla jsem přijata do autorského klubu!:) Ano! Konečně! Jsem fakt ráda, ani nevím proč. Prostě jsem tam chtěla patřit. A konečně se to podařilo. A musím teda říct, že hned po přijetí mi radykálně stoupla návštěvnost..! Ikdyž mě o tu návštěvnost ani nijak moc nejde. Hlavně chci, aby to tu někdo četl a komentoval. Toď vše.
Hmm. Nějak nám to ty prázdniny letí. A to není dobré. Chchi toho ještě tolik stihnout a zažít do konce prázdnin...! Bojím se že to nestihnu. Asi bych se měla sejít s Niki a Denisama, ale víte co? Nechce se mi. Povím vám jedno "malé" tajemství. Moji přátelé se skládají ze dvou částí : "místní přátelé" a "ti co tu nebydlí". Mezi "ty co tu nebydlí" patří i Adélka a He. a i Bu.... Prostě to jsou starší děcka. Ty holky mají styl, rozumí módě, je s nima sranda, umí anglicky a milují Americký styl. Milují brownies a frapé a kávu ze sturbuck... Prostě to jsou holky se kterýma si rozumím, které mají naprosto stejný styl jako já. Stejné životní cíle, prostě vše. A "místní"? Ani nápad. Jsou to puberťačky. Děsné. Je s nima někdy sranda, to nepopírám, ale nerozumí módě, pořád se hádají, řeší kokotiny, stále se prohlížejí v zrdcadle a říkají, jak jsou tlusté, mají nevyspělé názory, střídají kluky jako ponožky a podobně. Abych pravdu řekla, ikdyž jsem si ještě nedávno nebyla jistá, teď už stoprocentně vím, že nechci na místní gympl, ale na BMAčko do města, které je dál. Sice tam nikoho nebudu znát, ale tam jsou fajní učitelé a tam jsou fajné děcka. Tam chci!
A to by z těch mých dnešních výlevů bylo všechno. te´dkom už se půjdu osprchovat a půjdu si číst Nezbytné věci od Kinga. Takže se tu mějte a hlavně...nezlobte!:D

Léto 2010

28. july 2010 at 20:00 | -K-
welcome-to-my-life.blog.cz
Dobře, možná je trochu pozdě seznamovat vás s módními hity letošního léto, když už je polovina prázdnin za námi, ale jedno moudré pořekadlo zní, že Lepší je pozdě, než-li později a právě tohle pořekadlo mě donutilo sednout za počítat, otevřít si blog.cz a následně napsat pár řádek na již výše zmiňované téma. Jako první je třeba zmínit, že móda je něco, co by vás nemělo svazovat a měli by jste se řídit především vlastním stylem, ale je také dobré koukat na to, jak jde móda dopředu a nenosti v dnešní době například baroko šaty ;). Ale tohle se myslím stát nemůže... A teď k létu! Tohle léto dává dívkám veliký prostor ve výběru oblečení, ovšem je tady pár stylů, které tomuhle létu vedou. Jedním z nich je například námořnický styl, se kterým se spojují proužky. A nemusí se nutně jednat o proužky tmavě modré kombinované s bílou a na ruce náramek s kotvou, to rozhodně ne! Námořnický styl preferuje hlavně tmavě modré, černé a červené proužkdy kombinované s bílou, to sice ano, ale meze se nekladou ani kostkám. Ale hlavně všechno musíte kombinovat decentně a používat jednodché materiály. Avšak v tomto stylu se moc nenosí letní šaty a trika s kulatým či lodičkovým výstřihem. K tomuto stylu patří také kostkované košile s límečkem a knoflíky.
Dalším stylem, který je i nadále velmi oblíbený je tzv. vojenský styl oblékání, který spojuje safari vzhled s vojenskými prvky. Dominantními barvami jsou béžová khaki, oranžová a hnědošedá. Oděvy mohou být zdobeny přezkami, nárameníky, zlatými knoflíky, cvoky nebo pásky. Z materiálů vévodí pletenina a plátno. Ale léto není jen o stylech, ale také o jednotlivých kouscích a doplňcích. Velmi žhavé pro toto léto jsou například naprosto obyčejné a přitom šik džínové kraťasy, které si obsadili čestné místa v nejdné výkladní skříni módních butiků! A já s tím musím souhlasit, tento módní trend mi moc vyhovuje...;) Já osobně jsem si koupila jendy nové z Terranovy a jsem s nimi maximálně spokojená. Dají se totiž nosit kamkoli a kdykoli a můžete si k nim vzít cokoli! Ať už tričko a balerínky, nebo žabky a dokonce i boty s vysokými podpatky!:) Dalším hitem pro toto léto jsou mašle a kytky do vlasů. Prostě si uděláte nějaký účas a ozdobíte ho decentní mašličkou, či kytkou. Myslím, že by neměl být problém je sehnat, viděla jsem je snad v každém obchodě...!Další podobnou vymožeností je krajka. Nejlépe se vyjímá na bílém tpu na ramínkách, které je krajkou ozdobeno. Pak se také často v obchodech oběvují různé volné šaty zdobené květinovým vzorem a podbně. Zkrátka a jednoduše - je toho vážně moc, ale to hlavní jsem vám tu dala. Na závěr sem dám "pár" fotek, které mnohdy řeknou mnohem více, než jen slova:).

Džínové kraťásky jsou to pravé pro sexy léto! (www.luxurymag.cz)

Na této fotce můžete vidět model z Terranovy. Mě se mo líbí, je jednoduchý, je tam krajka i džínové kraťasy a je prostě vyloženě letní!:)


[0.2] photos of holiday.

28. july 2010 at 0:15 | -K- |  Photos
Kdysi dávno, když teto blog začínal se zde objevovaly mé fotky. Jenže pak mě přemohl strach a panika - co když mě někdo na těch fotkách pozná?! Co když to bude nějaký můj známý a on si přečte všechny mé myšlenky, všechny pocity, zkrátka všechno co tu mám?! A z těchto důvodů jsem všechny fotky smazala. Jenže dneska, když jsem u Coco na blogu viděla její, mimochodem naprosto dokonalé, fotky, uvědomila jsem si, že můj postoj byl mylný. Nikdo můj známý tu nechodí. A i kdyby tu nááhodou zabloudil a začetl se tu, stejně by zjistil, že jsem to já. Mám tady docela dost osobních údajů a z těch se to dá vyčíst. Takže si myslím, že je jedno, zda tady budu, nebo nebudu mít soje fotky. Když tady nenapíšu svoje příjmení, tak to bude OK. Protože, kdybych ho tu napsala, tak by se můj blog šel najít přes google a to já nechci.;) A teď už pár fotek z dovolené a zprázdnin. A taky pár fotek se mnou!:)

welcome-to-my-life.blog.cz
Tato fotka je focená v Hatíně (mini vesnička v Čechách, kde jsem byla na dovolené) asi o čtvrt na devět. Miluju tuhle fotku♥...

Gungor

27. july 2010 at 23:40 | -K- |  Music
Tak tuhle skupinu jsem objevila teprve nedávno a musím říct, že jejich písničky mě dostávají. Je to křesťanská skupina, ale myslím, že i nevěřícím se tyto písničky líbit budou. Ovšem záleží na stylu. Mě osobně se nejvíce líbí od nich pomalé a veselé písničky, ale i ty rádoby "rockerské" nebo "popové" se mi docela líbí. Tahle skupina se myslím zařazuje mezi 10 mých nejvíce poslouchných skupin mojich. A co se mi na nich tak líbí? Skoro každá písnička začíná tak nějak...zajímavě a taky mají úúúžasné texty. I melodii. No prostě a jednoduše - Gongor jsou fakt dobří a rozhodně si tyto moje nejoblíbenější písničky pusťte;).


↓God is not a white man...↓


Miluju tuhlenstu veselou, obyčejnou a milou písničku. Vždycky, když jí slyším, musím si jí začít broukat a začít se usmívat. Líbí se mi jak je originální, ikdyž jednoduchá, tak originální. A taky takové ty zvláštní "zvuky", které provázejí celou písničku se mi líbí a jsou moc zajímavé!;)

LOVELY sister♥

26. july 2010 at 12:19 | -K- |  Account
welcome-to-my-life.blog.cz
V jednu chvílí je člověk úplně v pohodě, myslí si, jak krásný je svět a vůbec si neuvědomuje, že hned v dalším okamžiku už klidně může být všechno naprosto jinak. Nevážíme si pořádně toho co máme. Nejsme vděčni a měli bychom být. Nevážíme si toho, že máme rodinu, že máme kde bydlet a co jíst. Jo, já vím, takovéto "rádoby filosofické" kecy vás ani přinejmenším asi nezajímají, ale já to tu prostě musím napsat. Včera můj poklidný den byl něčím narušen. Něčím opravdu velkým. Něčím z čeho jsem málem dostala infarkt. Byl to takový ten okamžik o kterém se často mluví, ale já osobně jsem ho zažila poprvé. V ten okamžik mi hlavou proběhly události celého mého života. Možná si myslíte, že to zbytečně protahuju, že to moc prožívám a taky si možná myslíte, že se chovám jako hysterka, ale to by jste museli znát mě a moji sestru a náš vztah. Miluju svoji starší sestru nadevše. (Svoji mladší samozřejmě taky, ale teďkom se bavíme o Lucce.) Je to moje kámoška, které na 100% důvěřuju a ke které chodím když mám problémy. Je to kámoška, sestra, rádkyně a ochranitelka, to všechno v jednom. Nesmírně moc si jí vážím a když se někdy hdáme, je to vždycky kvůli lbostem a hned večer jsme zase v pohodě. Ale uvědomila jsem si, že to beru jako samozřejmost. Beru to jako pochopitelné, že tu je vždycky, když jí potřebuju, že mě obejme, když je mi nejhůř, že mi poradí, když mám problémy, že mě vyslechne, když potřebuju mluvit. Prostě jsem si toho až zas tak nevážila. Ano, byla jsem za to vděčná Bohu, že mi dal tak skvělou ségru, ale... Člověk asi musí prožít něco takového, aby mu to všechno došlo. Dobře, objasním vám to. Včera jsem se koukala na Remember me, když do pokoje vešel brácha. Přišel mi zahrát písničku na kytaru, kterou se právě naučil. Když odcházel, zavřel za sebou dveře a já se dál nerušeně koukala na film. Sotva ale zavřel dveře, slyšela jsem strašnou ránu, jak na chodbě někdo spadlnul. Rychle jsem letěla na chodbu v domění, že je to brácha. Doufala jsem, že jen uklouznul a že se tomu oba zasmějem, ale mýlila jsem se. Brácha na chodbě nebyl, dveře jeho pokoje byly pevně zavřené. Místo toho na zemi ležela Lucka. A přesně, tehdy, když jsem jí spatřila mi proběhnul v jednu setinou hlavou celý můj život. Pořádně jsem se rozklepala a málem jsem začala brečet.Vzpomněla jsem si, jak je na mě vždycky hodná a milá, jak jí na mě záleží atd. To se prostě nedá popsat, to člověk musí zažít. Víte, ségra se asi před rokem bouchla do hlavy. Spadla. V bezvědomí nebyla, ale radši s tím zašli k doktorovi a ten jí nechal udělat EEG a nechal si jí dva dny na pozorování v nemocnici. Vechno se zdálo být OK až do té doby, než nám nedávno doktorka oznámila, že to EEG nedopadlo zrovna nejlépe. Bylo nějké divné. Atipické. Že by to nemuselo znamenat nic, ale taky by to mohla být epilepsie. Máme jí v rodině. Mladší ségra měla tak epilepsii, ale Bohu díky, je už z toho venku. No, ovšem ségra neměla žádné příznaky, zdála se být zdravá. Dobře, docela často zvrací, natahuje jí a taky se jí dost často motá hlava, ale přirovnávali jsme to tomu, že je vytížená. Ale včera se všechno změnilo. Jak sem vešla na tu chodbu, našla jsem ta ležet ségru. Ležela tam, natažená jako nějaká struna od harfy (toto slovo jsem použila výhradně kvůli tobě Coco:D), oči měla divně vytřeštěné a celá se tak divně třepala. Rychle jsem si k ní čupla, chytla jsem jí a dala jí do sedu. A ona se začala pomalu probírat. Myslela si, že omdlela, nic si nepamatovala a byla překvapená, když jsem jí řekla, že měla otevřené, vytřeštěné oči. Celý den pak už byla v pohodě, ale mamka jí hlídala a nedovolila jí nepít a nejíst, jak to má ona v oblibě. Dneska ráno jeli k doktorce a ta je poslala na nějaké vyšetření do nemocnice. Ona totiž v noci dostala i teplotu. Sice jenom 37:5, ale i to je divné. A bolí jí v krku. Jen se modlím, aby to nic nebylo. Mám jí moc ráda, CHCI ABY BYLA ZDRAVÁ!