May 2010

Vzhled n○2

31. may 2010 at 18:51 | -K-
Název: Hope dies last.
Datum zahájení: 31.5.2010
Spokojenost: 95%
Autor: -K- , DA
Vyjádření: No po dnu nový layout. To se nám to hezky rozjíždí, co říkáte?:D Nebojte, tenhle vydrží. A ikdyby ne, tak je mi to fuk. Budu si to tu měnit, jak mě se bude chtít. Tak. A máte to. Tento layout se mi moc líbí. Ta kočička v záhlaví je děsně roztomilá a ty fialové okraje jsou... Ehm... Úúúžasné♥. Název jsem tomu něčemu dala Hope dies last, což v překladu znamená Naděje umírá poslední. Ehm. Nevím jak mě to napsadlo, na to se mě neptejte, ale je to hezké.
Náhled:


Cheryl Cole

31. may 2010 at 17:44 | -K- |  Music
Tuhlenstu zpěvačku jsem ještě nedávno neznala. Nebo spíše znala, ale když jsem někde o ní lsyšela, nechávalo mě to chladnou. A dneska? Slyšela jsem od ní jednu super písničku na MTV a pak jsem si pustila pár jejich písniček i na Youtube.com a musím říct, že je šikovná. Moc se mi všechny její písničky líbí...

First for this love♥↓

I.Část

31. may 2010 at 16:58 | -K-
welcome-to-my-life.blog.cz


Takže jsem se pokusila napsat něco. Ještě nevím co z toho vyleze, ale mělo by to být tajemné, přesvědčivé a záhadné...


No tak začínáme!

30. may 2010 at 17:40 | -K- |  Články
welcome-to-my-life.blog.cz
Nebyla jsem pryč ani dva měsíce  a uvědomila jsem si, že odcházet z blogů jen proto, že máme jakousi krizi je blbost. Musela jsem si sice založit další dva blogy, než jsem na to přišla, ale konečně jsem si uvědomila, že odcházet od rozdělané práce se nemá. TOHLE je má rozdělaná práce a já už odsud nkdy neodejdu. Tohle je můj pravý blog, který mi nikdo nikdy ničím nenahradí. Udělala jsem blbost, když jsem odsad prchla, ale už vím, že to byla chyba a jsem zpět. Přišli jste sice o dva měsíce se mnou, ale tak snad se to srovná. Za tu dobu se toho stalo hodně, ano opravdu hodně, ale mě se to tu nechce všechno kpírovat. Je to za mnou. Konec a tečka, velká tečka => . Odedneška zase budu tady. budu to tu vést po svým a jinak. A budu mít rubriky. Budu sem psát o všem, né jen deník. Budu sem přidávat své povídky a fotky a i možná to, co nakreslím. A taky něco z módy a hudby. Ty dvě věci mám ráda, tak proč bych tu o nich neměla psát, když tohle je něco, jako průvodne mým životem? Až budu velká, tak si tyhle stránky budu prohlížet a já chci, abych tu našla sebe, takovou jaká jsem a né jen nějakou holku, co se snaží furt někoho kopírovat a na své blogy přidává jen nepodstatné informace. Takže začínám odznova. Na starém blogu, ale odznova. Nechám tu všechny články tak, jak tu jsou, nebudu s nima nic dělat, ale taky je už nebudu zařazovat do nových rubrik. Ne proto, že by se mi nechtělo, spíše proto, že v nových rubrikách chci mít všechno až odznova. Odteď. Jo a nečekejte mě tu denně. Nebudu stíhat tady chodit tak často. A nebo se mi možná nebude chtít. A taky asi nebudu chodit na vaše blogy, ale já se skrátka počítačem ovládat nenechám a nechci aby mě okrádal o můj volný čas, to bych byla nerada. A taky počítejte s tím, že se budu chtít přidat do autorského klubu. Sice až za nějaký čas, ale udělám to. Vím, že tímto budu dost roskovat to, že mi na můj blog někdo přijde - někdo ze známých - ale co už, že... prostě svůj blog chci mít v autorském klubu. Tak.  A je rozhodnuto. Dneska tady ještě udělám možná nějaké změny a pak... Pak se uvidí!☺

Něco málo o mé osobě

30. may 2010 at 17:39 | -K-
"Je to holčička". To byla první věta, kterou slyšela moje mamka, když jsem se narodila. Nevím kolik jsem vážila ani kolik jsem měřila, mamka mi to říkala mockrát, ale tyhle věci mě jaksi nezajímají. Už předem se moje mamka se zbytkem rodiny dohodla, že když budu holka, dají mi jméno Kristýna. Ani nevím koho konkrétně to napadlo. Co si budem nalhávat- docela se mi to jméno líbí, ikdyž já mám radši jména zajímavější jako je například Beatrie, Olivie a podobné zastaralé jména, ale Kristýna taky ujde... Za těch třináct a půl let, co chodím p tomto světě jsem svojí mamce nadělala plno starostí i radostí- snad jako každé dítě. Úplně první starost jsem dělala mamce hned po narození. Měla jsem totiž pořád zavřené oko. Tři dny. Tak dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodla se na svět kouknout oběma očima. Mamka se už obávala, jesli tam to oko vůbec mám, ale já jsem prostě musela "dělat drahoty" už i tehdy.
Už od dětství jsem byla velmi živé dítě. Velmi. Mamka mi vždycky vypráví, jak jsem byla malá, že mě nemohla nechat nikde bez dozoru. Stačila prý jenom chvilinka a hned jsem byla pryč. Ta "hyperaktivita" mi vydržela ž dodnes. A abych jí někde vybila, přihlásili mě naši, když mi bylo sedm, do naší místní umělecké školy na balet. Ze začátku jsem to tam moc v oblibě neměla, nebavilo mě skákat po kroužku a napínat špičky. Ovčem teď, po sedmi letech, co tam chodím, si život bez baletu nedovedu představit. Je jen jedna činost, kterou mám raději nežli tanec a balet. A tou je psaní.
Psaní miluju. Už odmala. Ano. Už od první třídy vím, čím budu až budu velká. Novinářka. Dokonale se to na mě myslím hodí. Nemám totiž dostatečný talent abych byla spisovatelka, ale novinářka snad ano. Taky bych mohla být moderátorka nebo něco n ten způsob, jelikož jsem už od mala děsný kecka a v šesté třídě jsem byla dokonce oficiálně zvolena mluvčím třídy, ale ta novinářka mě přece jenom láká více. Píšu v podstatě pořád. Už jako malá jsem popsala nesčetně moc sešitů různými "knížkami", což znamenalo příběhy o zvířátkách a podobných volovinkách. Když jsem pak vyrostla a naučila se zacházet s počítače, začala jsem psát na něm. Teprve nedávno mě napadlo založit so blog, kde budu psát výhradně jenom povídky a rozhovory a tak. No a proto mám taky tento blog.
Ale teď jsem si všimla, co jsem napsala so titulku: "Něco málo o mé osobě". A jak tak vydím, nasalajsem toho tady více neý dost. Takže na pokračování o mé osobě si musíte počkat do příště...:)

Snění...Věčné snění...

30. may 2010 at 17:38 | -K- |  Account
(Tento příběh jsem napsala 21.března 2010 a zveřejnila jsem ho na svůj minulý blog, který teď budu mazat ale tohle si chci nechat...)


Česky: Snění
Anglicky: Dreaming
Čínsky:
Hebrejsky: חולם
Svahilsky: Dreaming
Velšsky: Breuddwydio
Ať se to řekne jakýmkoli jazykem, zní to moc pěkně. Teda mě se to líbí. A mám ráda i význam tohoto slova. Miluji snění. Miluji, když si večer lehnu na polštář, zabalím se do teplé deky, zavřu oči a prostě si sním. Slovo snít ovšem má spoustu významů. Můžeme snít přes den s otevřenýma očima, můžeme mít nějaký dlouhodobý sen, nebo cíl a nebo taky můžeme mít sen v noci, když spíme. Já mám nejraději to snění s otevřenýma očima a o tom se taky dneska budu bavit. Jsem totiž takový snílek a tak dřív nebo později by se tu článek na toto téma stejně objevil.
Myslím, že jsem tak trochu romantička. A tím nemyslím zamilované dopisy, pohledy, růžová psaníčka a věčně nepřítomný pohled. To ne. Myslím něco ve stylu Karla Hynka Máchy. On byl taky romantik, pokud to nevíte. Ale nemyslím, že by byl věčně zamilovaný, ale prostě měl rád přírodu, svět a rád se na něj koukal, rád o něm psal a všímal si takových malých detajlů, které jiným lidem unikaly. Jako já. Mám ráda, tmu, ráda se vní procházím a ráda pozoruju se zakloněnou hlavou oblohu. Miluju, když jdu večer sama ven, v ušímch mi vyhrává nějaká pomalá, pěkná písnička a já prostě jen tak pozoruju- sním. Jako včera. Včera večer jsem se taky byla jen tak projít a moc jsem si to užila...! Chodila jsem bezcílně temnými uličkami a pozorovala jsem, jaké krásné stíny hází světlo pouliční lampy na malý potůček skryrtý ve vysoké trávě. Bylo to krásné, přímo kouzelné, jako v pohádce. Koukala jsem se, jak kouzelně vypadají malé kapičky rosy na zkroucených větvích nízkého stromku, který stál v temné, pusté zahradě. Koukala jsem se, jak kouzelně vypadá naše louka za domem v noci. Možná si o mě budete myslet, že jsem blázen, ale já měla sto chutí se rozběhnout s napřaženýma rukama po té louce, bosky, jen tak, prostě beztarostně se rozběhnout a nedělat si starosti s tím, že by tam v té tmě, mohl číhat nějaký úchylák, nebo že bych mohla nahladnout. Ne, prostě jsem měla chuť všechno vypustit z hlavy, pozorovat svět a snít. Miluju to. Miluju, miluju, miluju!:)
Je to krásné, protože když sníte, celý okolní svět pomyne a v žijete jenom přítomností, jenom tím, co právě chcete, žijete si ve svím vysněném světě a nic a nikdo vás neruší. Neděláte si těžkou hlavu z písemky, která vás čeká ve škole a ani se nestrachujete, jak dopadne vaše podaná přihláška na střední školu. Snění je prostě úúúžasná věc. A to mi nikdo nevzme.

Brainstorming

30. may 2010 at 17:37 | -K- |  Writing

Víte, co to je Brainstorming? Tohle slovo je anglické a volně přeloženo to znamená BouřeMozku. Jedná se o jakýsi styl psaní. Já ho mám ráda. Prostě ro ruky chytnete tužku a papír (a nebo klávesnici, že ano...:D) a začnete psát první co vás napadne. Někdy taky (teda většinou) se dá jedno nějaké určité téma, na které se píše. Já tohle psaní mám ráda a tak jsem si založila rubriku, kde ty svoje brainstormingy budu psát. Hlavním pravidlem brainstormingu je, že se nesmíte zastavit, ani na chvili! Když už vám dojou nápady, tak klidně pište blbosti, hlavně pište! A potom je další pravidlo a to to, že si to po sobě nikdy nesmíte číst.
Můj dnešní Braistorming je jakási pohádka. Ještě jsem si to po sobě nečetl, takže tam mám určitě plno chyb, ale u Brainstormingu to ani zas tam moc nevadí. Tak čtěte˘˘.

Potížistka

30. may 2010 at 17:36 | -K- |  Reviews
(Tento příběh jsem napsala 8.dubna 2010 a zveřejnila jsem ho na svůj minulý blog, který teď budu mazat ale tohle si chci nechat...)

Autor: Lenka Lanczová
Ilustrace: -
Nakladatelství: Víkend
Rok: 2008
Moje hodnocení: 60%
Hl. postavy: Šárka, Ondra, Ben, Jarek, Ivana ...
Stránek: 301
Obsah,názor: Tuto "duchaplnou" knížku, kterou jsem ani neměla v úmyslu číst, mi doslova vnutila jedna knihovnice. Prostě mi ji dala do ruky se slovy: "To si pujč, je to moc pěkná knížka. Vážně si jí pujč." A tak jsem si jí pujčila. Jak říkám, nechtěla jsem jí původně číst, ale když já doma nic jinýho neměla a jsem nemocná, a tak jsem po ní šáhla no. A víte co? Dočetla jsem ji. Mé pocity z ní? Přesně tohle jsem čekala. Klasika. Prostě tipická Lanczovka, no. Tahle vypráví o osmnácitelé Šárce, která je potížistka. Děj začíná, když se Šárka vrátí z Prahy, kde je na škole. domů. do Nížan, kde nebyla už od základky. Při jedné cestě do obchodu Šárka potká svojí bývalou spolužačku Ivanu, která jí málem nepozná, jelikož se od základky neviděly a Šárka se dost změnila (z blondýnky na brunetku a navíc hrozně zhubla, předtím byla baculka a taky jí narostly velké, fakt obří, prsa). Hodí spolu řeč a docela se zkamarádí. Jednou když k ní jde na návštěvu domů, poslouchjí rádio, kde zvou nějací NÍžanští kluci všechny holky na nějakou chatu. Ivana to tam zná a tak se rozhodnou, že půjdou. Stráví tam příjemný večer, seznámí se tam s děsně pěkným Benem, do kterého se zabouchne Ivana a jeho holkou Ditou, s Oldou, Iggym, Lubošem a taky Jarkem, kuchařem, kterého nemají lidi moc rádi, jelikož je docela škaredý a kterého s sebou berou jenom proto, že je kuchař a vaří jim. Šárka se začne s Jarkem kamarádit a od se jí svěří, že je zamilovaný do Nikoly, která s Šárkou chodila na základku, ale kterou neměla ráda, jelikož to byla taková třídní pipies. Holky se s děckama domluví, že s nima pojedou možná na týdení čundr k Máchovu jezeru. Šárce se moc jet nechce, je strašně zničená z rozchodu se svou láskou Ondrou, se kterým se potkala v Praze a navíc na nic nemá náladu. Ale když zjistí, že na víkend přijede její sestra Štěpánka a její manžel Marek i s jejich děckem malinkatým Marečkem, rychle názor změní a to hned ze dvou důvodů: 1) nesnáší Marka a 2) pohled na miminka jí nedělá dobře, jelikož byla nedávno na potratu. Před čundrem si ještě stihne obarvit hlavu na svoji původní, tedy na blond. Domluví se s Benem, se kterým taky tráví docela dost času, že jí sežene stan a potom už vyjedou. Na čundru se mají přímo skvěle, ale Ben se tam celou dobu chová divně, hází na ni zamilované pohledy a to i přes to, že čundru se účastní i jeho současná holka Dita. Šárku docela šokuje, že se jí Ben začíná líbit. Sice se na čundru moc dobře nevyspí, každou noc se jí vracíí její noční můra, ale výlet je to hezký. Po čundru se Ben rozejde s Ditou a dá se dohromady s Šárkou. Šárka ho sice miluje, ale vadí jí jeho přehnaná žárlivost (vůbec se nesmí bavit s kluky!) a taky to, že na ní tlačí se sexem, ona na to ještě není připravená, díky nějakému traumatu. Jaké, zatím jasné není. Kvůli tomu se sním taky rozejde. Celá zničená a ubrečená se utíká vybrečet k Jarkovi, svému dobrému kámošovi, který dělá s Nikolou pokroky. Sednou si do hospody, on jí obědná panáka a ona se mu jako jedinému na celém světě svěří se svým tajemstvím. Řekne mu, že ve třetí třídě se jí její kamarádka Anička svěřila, že jí tatínek každý večer ve vaně ošahává a ona jakožto dobrá kamarádka, která jí chtěla pomoct to řekne doma rodičům. Nikdo jí to ovšem neuveří, Anička všechno popře, (má strach z táty) a ona je za lhářku. V osmé třídě jí zase ošahává v kabinetě pravidelně učitel, který jí dělá ze života peklo a vyhrožuje jí, aby to nikomu neřekla. To ona neudělá, protože se bojí, že by jí nikdo nevěřil a raději devítku stráví na jiné škole. V prváku jí zase všichni i učitelé psychicky šikanují a ona začne chodit za školu a drasticky hubnout. Když to praskne, rodiče jí pošlou k psychoušovi a ten jí prohlásí za anorektičku, aby měl klid, jelikož Šárka se mu s ničím ´svěřovat nehodlá. Aby se z toho všeho dostala, začne chodit s Ondrou, se kterým jí seznámí její kámoška Sandra, všechno vypadá super, akorát v den, kdy se narodí její sestře Štěpce, u které bydlí, syn se Matek - Štěpčin manžel - ožere a brutálně jí znásilní, z čehož jí udělá obrovské trauma, ovšem nikdy nikomu nic neřekne, až teď Jarkovi. Když tohle dořekne, vejde do hospody ožralý Ben, který se nedokázal smířit, že ho opustila jeho velká láska a když jí uvidí v doprovodu Jarka, vypukne bitka, ři které Ben bodne Jarka do břicha. Jarka odvezou do nemocnice, Bena do vězení a Šárka odjede na intr, jelikož je konec prázdnin. Knížka končí tím, jak jede v autě se svojí mamkou a rozhodne se jí všechno říct. VŠECHNO.
[Uf já zírám, jak jsem se o takové blbosti rozepsala...!]

Chatrč

30. may 2010 at 17:35 | -K- |  Reviews
(Tento příběh jsem napsala 4.dubna 2010 a zveřejnila jsem ho na svůj minulý blog, který teď budu mazat ale tohle si chci nechat...)

Autor: Wm. Paul Young
Ilustrace: -
Nakladatelství:
Rok: 2009
Moje hodnocení:99,5%
Hl. postavy: Mack, Nan, Missy, Kate, Josh, Saraju, "Taťka", Ježíš...
Obsah,názor: Nejlepší knížka, jakou jsem kdy četla. Miluju jí. Těch zbylých 5 desetin procenta si nechávám v záloze pro případ, kdyby se objevila nějaká ještě lepší knížka, očemž sice silně pochybuji, ale je to možné. Ale začnu. Příběh je o Mackovi, kterému na jednom výletě unesou jeho nejmladší dceru Missy. Začne pátrání po takzvaném Beruškovém vrahovi, který měl údajně Missy unést. Stopa je dovede do jedné staré chatrče, kde se najdou Missiiny šatičky zašpiněné od krve. Mack se zhroutí a sedne na něj Velký smutek. (To velké písmeno je tam úmyslně.) O čtyři roky později, během kterých se jejich (Macka a Nan) dcera Kate změní k horšímu, přijde Mackovi dopis, kde stojí, že na něj bude čekat Bůh (Taťka) o víkendu v Chatrči. Macka to prvně šokuje, ale později se rozhodne tam jet. To co am zažije, je neuvěřitelné. Stráví víkend v Chatrči spolu s Bohem (Taťkou), Ježíše a Duchem svatým (Saraju) behem kterého se naučí hodně věcí, jednou z nich je, jak se vyrovnat se smrtí Missy, další pak, jak se dostat ke Kate, která se jim za poslední čtyři roky nesmírně "vzdílila". Mack se domů vrací jako nový člověk.
Tato knížka se mi strašně líbila, byla "silná" a "hluboká" a dala mi toho do života hodně. Strašně se mi líbí, jak je to tam všechno vysvětleno a tak. Možná bych ještě měla dodat, že tahle knížka se stala v Americe bestsellerem a to i mezi nevěřícími lidmi. Rozhodně vám jí doporučuju!

Dívčí parta - Nejlepší kamarádky? Ani náhodou!

30. may 2010 at 17:34 | -K- |  Reviews
(Tento příběh jsem napsala 29.března 2010 a zveřejnila jsem ho na svůj minulý blog, který teď budu mazat ale tohle si chci nechat...)


Autor: Lisi Harrison
Ilustrace: -
Nakladatelství: Klokan
Rok:2006
Moje hodnocení: 88%
Hl. postavy: Claire, Massie, Dylan, Alicie, Kristen...
Obsah,názor: Četla jsem všechny zatím vydané díly Dívčí party. Tyhle knížky miluje moje módnější já. Takto knížka je druhý díl, který je o tom, jak se Claire snaží zkamarádit s Massií a dostat se do party. Uspořádají společně Hallowenskou párty, aby si jejich rodiče mysleli, že jsou kamarádky. Na párty se Claire zamiluje do Cama, bohužel ale zjistí, že i Massie je do něja zamilovaná a tak svoje ciy před ní tají. Škola, do které obě chodí, vyhlásí soutěž o navrhnutí nejlepší uniformy, ve které by pak celá škola chodila. Massie s Claire se soutěže taky zúčastní, už to vypadá, že vyhrají, ale Alicie, Masiiina bývalá nejlepší kamarádka, vymění hlasovací boxy a tak vyhraje ona. No jak to dopadne se dočtete v dalším díle.