March 2010

"lovely brother"

31. march 2010 at 14:46 | Jesus Girl ツ
Je to jakoby mi někdo kolem hrudníku omotal těžké, velmi těžké lano, které se s každou jízlivou poznámkou, s každým projevem nenávisti, pomalu, ale pevně  utahovalo. Už tu bolest nedokážu dál snášet. Bolí to. Děsně to bolí. Už mě unavuje chovat se hezky, stále se usmívat a tvářit se, že se nic neděje! Děje se něco, tak už to pochopte! Mám chuť křičet, ale když otevřu pusu, jako by všechny výkřiky změnily na síle a zbyly z nich jen žalostné vzlyky. Možná si myslíte, že to zbytečně dramatizuju a jak by řekl on: "Jseš děsná herečka. Teda pardón! Jseš vemi dobrá herečka!!!" Ach jo! Já už to nevydržím! Je to tak hrozné vědět, že žijete v jednom domě s bratrem, který vás nenávidí! Vím, že se říká, že to je takové to bratrské škádlení, ale věřte mi, tohle je už nenávist. A vím o čem mluvím. Mám dvě další sestry a tak vím, jak se chová k nim a jak se chová ke mně. Je to děsné, zvlášť, když si vzpomenu, že ještě nedávno jsme spolu normálně vycházeli. Dokonce jsme byli "Dvojička", jak jsme si říkali. A teď? Nemluví na mě. A když už něco z té pusy na mě vypustí, tak je to buďto urážka, nebo nadávka a nebo mi chce pustit nějaký klip. A nebo se naučil novou písničku na kytaru a chce abych ho chválila. A přitom nedělám nic špatně! Chovám se k němu hezky, jsem na něj hodná, dávám mu najevo, jak ho mám i přes to všechno ráda a on? V JEDNOM KUSE MĚ PONIŽUJE, NADÁVÁ MI, PŘEHLÍŽÍ ME!:´( Mě to ale není jedno! Nedokážu se tvářit, že je mi jedno, že jsem přišla o brtra!Vždyť já ho mám ráda...! Už nevím co mám dělat. Jsem bezmocná, zesláblá, smutná....
HELP ME PLEASE!

Jesus Girl :P

30. march 2010 at 21:09 | Jesus Girl ツ

Fájn, tak jak se tak koukám, tak tři hvězdičky se vám očividně nelíběj! Musím se vám k něčemu přiznat - nikomu to neříkejte, ale mě taky ne!:P:D A tak jsem dlouho přemýšlela nad tím, jak by jste mi mohli říkat. Chtěla jsem něco, co by na mě sedělo. Něco, z čeho by bylo jasné, že to jsem já. Název něčeho, co je pro mě nejdůležitější. Hodně se mi líbila přezdívka Tátova holka. Jenže ta už je obsazená a navíc na mě nesedí. Dady´s girl už je lepší, nicméně je to to samé a prostě to na mě nesedí. Mom´s girl už by sedělo lépe, ale to je zase takové, no nelíbí se mi to. A tak jsem prostě přišla na Jesus Girl (Ježíšova holčička) a to myslím sedí nejlépe. To sem já. Jsem Jěžíšova holčička. A teď už to nehodlám měnit. Je v tom pak zmatek, nikdo neví o koho se jedná a je to prostě binec. Takže ode dneška si na mě zvykejte. Jsem Jesus Girl ツ!

Ten vnitřní nepokoj ode mě na chvíli odešel. No tedy doufám, že nadýl. No, asi tak nějak. Ani nevím, co ten záchvat měl znamenat. Vlastně vůbec nechápu, co mají znamenat ty náhlé změny nálady. Ale já se s tím nějak vypořádám a zítra už zase bude dobře. Vsaďte se!:P

Dneska bylo krásně. Bylo mi líto, že nemůžu jít ven. Ikdyž ráno jsem venku byla. Jela jsem do města na ten rentgen. Sama, pch! Mamka se mnou nejela, jsem velká holka!:D  Po rentgenu jsem si zašla koupit ten úúúžasnej malinkej ořechovej rohlíček, co prodávají v té nové pekárně. No já ho totálně žeru! A potom, proto že mi nejel autobus a papíček mě nemohl odvést, mi zařídil, že mě domů odvezl pan Prochy (to je jenom přezdívka, chápejte, musím chránit jeho anonymitu...!). Po cestě jsem si pokecali, doma jsem si lehla a probudila jsem se až kolem druhé hodiny. Tedy konkrétně o půl druhé. A potom úklid. (Ale co to teď dělám?! Proč vám popisuju můj den, vždyť byl naprosto nudný...!)
Takže, už vám dál nebudu zatěžovat vaše hlavinky mojima debilníma žvástama a rozloučím se s vámi. Hojéc!
Loučí se s vámi
Jesus Girl ツ

vnitřní neklid, změna přezdívky

30. march 2010 at 19:00 | ***
Stále se motám od ničeho k ničemu a stále nejsem s ničím spokojená. Ne, je to tak, fakticky. Není to tak dávno, co jsem udělala hlavní rekonstrukci blogu. A nebojte se, jsem spokojená, nic se měnit nebude, tohle jsem opravdu já, ale... Ta přezdívka, nesedí na mě. Ne, fakt že ne. Nothing znamená nic a já rozhodně NĚCO jsem! A tak jsem se rozhodla. Nebudu mít přezdívku. Ne, já budu prostě já. A podepisovat se budu takto " *** "! A to jsem já. Původně jsem si říkala, že bych mohla být Anonymní, ale tohle je už v blogovém světě ohraná písnička. A já jsem originál. Nechci někoho kopírovat. Já jsem prostě já. Taky bych mohla být "ajem" jakože česky I´m, ale to je nějaké divné a já nechci mít divnou přezdívku. Budu tři hvězdičky. Konec. Tečka! Tečka s vykřičníkem. To byl taky jeden návh na přezdívku...:D Ech, nechme (jak nechme, ty toho nech Kristýno blbá!:D) toho žvatlání o ničem a pojďme něco dělat...!

Dneska jsem si umyla okna. A taky jsem vyndala všechny knížky z knihovny a přeřadila jsem je tak, jak mi to vyhovuje, aby ty moje oblíbené byly po ruce. Jsem s tím spokojená, ale stejně...
Nerozumím tomu. Ani vy mě nerozumíte. Nevím co způsobuje ten vnitřní neklid v hloubi mě, ale už je to dlouho a já mám pocit, že puknu. Chce se mi křičet, ale když se vykřičím, je to tu zas. Snad se to srovná. Vždyť bych měla být spokojený člověk...!

HELP ME PLEASE!

Pokochejte se pohledem na krásnou krajinu ;)

30. march 2010 at 15:23 | nothing○

No není to nádhera?

Dopis

29. march 2010 at 20:14 | nothing○
Dopis od dcerky:
Vejde matka do pokoje svojí dcery. Pokoj je prázdný a na posteli leží obálka. Obávaje se nejhoršího, otevírá matka dopis a čte následující:
Milá maminko, je mi líto, ze ti musím říci, ze jsem odešla z domova se svým novým přítelem. Našla jsem u něj opravdovou lásku, měla bys ho vidět, je tak moc roztomilý, s tím jeho bohatým tetováním a piercingem a především s jeho obrovskou motorkou! Ale to není vše, maminko, jsem těhotná, a Abdul říká, že si budeme žít krásně v jeho karavanu uprostřed lesa. Chce se mnou mít ještě mnoho dětí, a to je i můj sen. A protože jsem přišla na to, ze marihuana je vlastně prospěšná, budeme trávu pěstovat i pro naše přátele, aby nemuseli tak strašně trpět, až jim dojde koks nebo heroin. Zatím budu doufat, ze věda konečně najde nějakou látku proti Aids, aby se Abdulovi opět dařilo dobře, on si to opravdu zaslouží! Maminko, nemusíš mít strach, je mi už 13 a umím už se o sebe sama postarat. Doufám, že tě budu moci navštívit, aby si poznala tvoje vnoučátka...
Tvoje milovaná dcera


P.S.: Mami, všechno je to pitomost, jsem u sousedu. Chtěla jsem ti jen říct , ze jsou v životě horší věci, než to vysvědčení, co leží na nočním stolku.

Smutek je zeď mezi dvěma zahradami. (Chalíl Džibrán)

29. march 2010 at 15:36 | nothing○
Není nad to sednout si zabalená do deky k počítači, požírat si karamelovou čokošku a koukat na přátelé. A vědět, že další den nemusím do školy^^. Je to přímo geniální pocit a já ho právě teď prožívám. Ano. Před chvilkou jsem se vrátila z města. Byla jsem u doktorky, která mě poslala k ušnímu a teb mě poslal na rentgen. A to jsem myslela, že to všechno stihnu za pět minut, že mě jenom prostě nechá doma. Cha! To jsem si vážně mohla jenom myslet... Zítra musím znova ráno vstávat a jít na ten rentgen hlavy, aby se přesvědčili, že mi nic není, no. A tak nevadí, alespoň se projdu... A co víc bych vám řekla? Netalo se nic vyjímečného ani zajímavého v mém životě...

No jo, celou dobu, co píšu tento "článek" sama sebe přesvědčuju, abych o tom nezačala psát, protože se teď o tom píše na každém blogu a vás už určitě nudí si o tom číst, ale já to prostě nevydržím, potřebuju to ze sebe vypsat takže: "Ááááááá!!! Já se tak těším na léto, na bazén, na plavky, na sluneční brýle, na zmrzlinu, na prázdniny a na to všechno kolem!!!! Těším, těším, těším!!!" Promiňte, ale já vám to prostě musela říct:D... Takže, dneska ráno jsem vstala a docela jsem litovala, že jsem nemocná, jelikož venku nádherně svítilo sluníčku a házelo své teplé, zlatavé paprsky do mého zeleného pokojíčku. Tolik jsem toužila obléct si tu moji fialovou vestu, sluneční brýlky, do uší iPod a vyjít ven, jen tak, projít se a nic nedělat, vypustit všechno z hlavy a prostě si jen tak beztarostně žít. Ach jo, jsem blázen, já vím, ale víte co? Mě je to upřímě jedno!:P

Dneska nám volala Lucinka (no jo, já vím, je to divné říkat skorosedmnáctileté slečně Lucinka, ale co...:D) z Anglie. Má se prý hezky, mluvení jí sice moc nejde, ale jakš takš to zvládá, počasí jim prý moc nepřeje, ale ona si to užívá o sto šest. Má se. Měnila bych s ní! Sice vím, (nebo spíše doufám, že tak Bůh dá) že do Anglie taky v prváku , jako všichni mí sourozenci, pojedu, ale stejně bych tam nejraději jela už teď, ani nevíte jak...! Mám takových pár míst, kam bych se nejraději koukla. Samozřejmě mě svět děsně laká a já doufám, že moje budoucí práce (jak naivní mluvit o práci, když jsem teprve sedmačka, nemyslíte?) umožní hodně cestovat, ale mám asi pět nej míst, kam se chci podívat úplně nejvíc. A já vám je sem napíšu abyste jako věděli...:D
1)LA
-hmmm, LA měl láká už dlouho. A víte co je na tom nejlepší? Mám docela reálnou šanci se tam kouknout, jelikož moje teta bydlí v Kalifornii!!!:))
2)Izrael
-jo ať se to zdá sebevíc neuvěřitelné, tohle místečko mě děsně, ale děsně láká, možná ještě víc než LA... Je to nejspíš tím, že jsem křesťanka a tak bych se ráda koukla na některá biblická místa, chodit po půdě, po kteréí kdysi kráčel Ježíš...Hmmm...:)
3)Indie
-nevím, proč, snad za to může jeden program o Indii, který jsem sklédla, ale chtěla bych to tam vidět...!
4)Brazílie
-sice vím, že tam se asi nikdy nekouknu, ale ty pralesy mě děsně lákaj... Je to nebezpečné, ale chci tam! Moc!
5)Norsko
-nádherná příroda, jezera, vzduch, obloha, místa, to všechno mě tam děsně táhne. Snad se mi jednou má přání splní a já se tam kouknu...

Tak! A teď už víte, kam chci, co dělám právě teď a co právě teď dělá i má sestra. A tím se vyčerpaly moje nápady na tento článek!:D Takže se odsaď vyklidím a jdu oxisovat někam jinam...:) Tak se mějte a nebuď te nemocní...:)

[Edit]:
Ani nevíte, jak je to osvobozující neměnit lay a mít jenom takovýhle úúúplně obyčejný!

Sranda a Dívčí parta

28. march 2010 at 21:15 | nothing○
......:D:D:D:D:D:D:D:D:D.......
Kéž by jste mohli slyšet, jak se teď svíjím smíchy u počítače...!!!:D
A tolik srady zavinila jenom jedn jediná (teda dvě:D) stránka na facebooku. Ten kdo nemá facebook mě teď nepochopí...
Je to jedna FAN stránka, kde děcka píšou různé vtipné poznámky, co dostali ve škole a nebo různé přeřeky žáků, nebo učitelů, prostě různé vtipné zážitky ze školy.
No já to teď čtu už dost dlouho, asi hodinu a slušně se směju...:D
Jo tento článek je o ničem a navíc je nezajímavý, ale já mám prostě chuť ho napsat, takže si klidně škubněte nohou jestli vám to vadí...:P Na svém blogu si budu dělat a psát sem co JÁ budu chtít!:P
Jinak dneska jsem si celý den četla Dívčí partu a zase mě popadlnul takový ten "Módní amok", nebo jak to nazvat... Ach jo! Já chci tolik nových věcí...!:D
Ještě taková malá informace, že pod perexem najdete seznam věcí, co můžete dělat ve výtahu. (To je druhá FAN stránka na FB, při které jsem málem umřela smíchy...:D)

18th Century

27. march 2010 at 15:06 | nothing○
Jsem nemocná. Krásná první věta článku, nemyslíte? Ale je to tak. Na Lhotku jsem nemohla jet, jelikož mě ráno probudila bodavá bolest hlavy a po změření tělesné teploty jsem zjistila, že dnešní den zůstanu zalezlá v posteli s černým čajíkem v ruce. A žádná Lhotka:(.  Sice jsem z toho strašně smutná, že jsem nejela, ale snažila jsem se utěšit koukáním na nejlepší film v dějinách lidstva. Asi všem došlo (haha, je mi jasné, že nemáte ani páru o jakém filmu mluvím), že řeč je Pýše a předsudku. Miluju, miluju, miluju te film i tu knížku. A vlastně miluju tu dobu.
Dobu 18-19. století. Ta doba měla své kouzlo. Všichni se k sobě chovali uctivě, mluvilo se hezky a spisovně, jezdilo se v kočárech, lidé neznali PC ani mobily a vůbec jim to v životě nevadilo. Já tu dobu prostě miluju. Sama se pokouším napsat cosi jako knížku, nebo povídku z této doby, ale je to docela těžké, když jsem v té době nežila a tak nevím spoustu nezbytných věcí, nebo pravidel, které bych asi měla vědět. Tak strašně bych chtěla v té době žít...! A nebo ne, žít asi zrovna ne, ale strávit v něm alespoň dva, nebo tři měsíce v roce. Ale nejde to, to je snad víc než jasné. A tak mi zbývá jen snít, představovat si, tak jak to dělám často. Když jsem ještě nedávno vždycky viděla nějaký film z této doby, nebo snad četla nějakou knížku z této doby, tak jsem pouze vnímala děj, ale posední dobou si spíše všímám takových těch malých detajlů jako je třeba, jak je vytepetovaný pokoj, jaké účesy mají hrdinky a hrdinové na sobě, nebo jaké slovní obraty používají. A je to kouzelné. To mi pak přijde, že v té době nachvíli žiju. Dneska jsem se přistihla, že se chovám někdy jako Lizzie, tedy hlavní hrdinka Pýchy a předsudku a nebo, že občas používám taková zastaralá slova, jako třeba Darcy a všichni ostatní. Jsem tak plná tolika pocitů, že mi se z toho ani nejde vypsat. Prostě mě nepochopíte, ale já s tímto obdobím cítím. Žiju v něm. To berte samozřejmě s rezervou.

Ale teď už toho nechám. Stejně mě beztak nechápete. Včera byl super den. Po škole (ve které byla mimochodem děsná sranda jako vždycky:D) jsem jela k Niki se kterou jsem strávila celé odpoledne. Večer jsme pak jely do kina, před kterým už nás čekaly Denisy. Pro ty, kdo nečetli minulý článek připomínám, že jsme šly na "Nějak se to komlikuje". Byl to skvělý a hlavně vtipný film. Sice mi jaksi utekl začátek, jelikož jsme řešily jakýsi Denčin (G) problém, ale líbilo se mi to. Mělo to poněkud klasický děj, ale bylo to pěkně natočené a prostě se mi to líbilo. Do top desítky mojich nejoblíbenějších filmů se asi nikdy nedostane, ale dala bych mu takových 70% a věřte, že ode mně to není málo. Po skončení filmu jsme čekaly s Niki a Deni D venku na mojeho taťku, který nás tři měl odvést domů. (Pro Deni G si přišla babička.) Bylo to superní čekání, jelikož byla tma jak v pytli (což já mimochodem žeru), všude kolem nebylo ani živáčka a vítr foukal tak prudce, že jsme myslely, že nás odnese. Takovéhle počasí miluju. Jsem možná blázen, ale mě tma a vítr přijdou "kamarádští", nebo jak jinak to nazvat... Potom jsem ale přijela domů a začala mě bolet hlava. Jak to dopadlo asi víte sami

Ale teď mě zase začíná ukrutně bolet hlava. Prosím vás snad mi odpustíte, když předčastně ukončím tento nedodělaný článek. Mějte se tu hezky, uzdravte se a milujte 18.století stejně jako já:). Loučí se s vámi vaše
nothing○

plná skvělých pocitů

25. march 2010 at 20:04 | nothing○
Čtvret prostě vždycky byl a vždycky bude ve znamení dobré nálady a srandy. Stejně jako dneska... (Neočekávejte ode mě dneska dlouhý a smysluplný článek, bude to článek hlavně o mých pocitech, zážitcích.) Ve škole jsem poprvé viděla Denisu (blbštajna) poprvé ostříhanou a obarvenou na skoro blond, tedy měl to být blonďatý melír, ale vypadá to, jako by měla blonďatou hlavu s hnědým melírem. Ze začátku jsem se jí lekla, je to fakt GIGA změna, ale postupně se mi to začínalo líbit a teď mi přijde, že vypadá přímo dokonale^^. Potom jsem se dozvěděla, že nám odpadá šestá hodina, čili ruština, takže jsem byla naprosto šťastná, jelikož Ruština je - díky naší "skvělé" učitelce -  všemi nenáviděný předmět. A to, že nám odpadla znamená dvě hodiny volna, jelikož jsme měli mít po ruštině volnou hodinu. A tak jsme se s DKND dohodly, že půjdem ven blbnout. Ale díky jistým nedorozuměním jsem skončila pouze s Denisou Dé a s Monikou, která se k nám připletla. Ale byla jsem ráda, jelikož jsme tu jednu volnou hodinu strávily smíchem a lízáním moc dobrého nanuku a kritizováním jednoho vitnamského obchodu... xD
Potom jsme přišly do školy, kde jsem se tak "trochu" pohádala s Niki a s Dendou Gá, ale jak jste si možná všimli, já nedovedu být s nikým dlouho rozhádaná a tak jsme se brzo s Niki objaly a usmířily:). Potom jsem se s Dendou Gá sebraly a šly jsme za školu na hřiště (jejda to zní hrozně, šly jsme za školu xD) . A tam jsme se tak smály, až mě pak bolelo břicho. To se nedá popsat, čemu jsme se smály, to by jste stejně nepochopili. Ale jsou různé slova a hlášky, které si chci zapamatovat, takže:
"Milááášeeek"
"Éééčko"
"Myluju těěě"
"Seš vtipnej jak moje boty..." , "Ale tvoje boty jsou vtipné!:D".
No pak byla VKZ, neboli rodinka. Psali jsme písemku a pak INF a pak se šlo dom. Doma jsem se s DKND telefonicky domluvila, že půjdem do kina na "Nějak se to komlikuje". Hned po škole půjdu k Niki, před půl osmou mě vezme její mamka do města, kde vyzdvohnem ještě Denisy a pak alou do kina, po kterém nás vyzvedne můj taťka, zavezem holky dom a pojedem taky dom. A v sobotu zase jedu na víkend do Lhotky, takže samé pěkné vyhlídky!:D:)
A teď už se jdu mýt a pak si pudu číííst (ještě pořád jsem nedočetla Větrnou hůrku, ostuda jsem!). Mějte se pěkně a sladké sny vinčuju!:D

souozenecké (ne)výhody a další prkotiny

23. march 2010 at 15:13 | nothing○
Nemáte taky někdy chuť si prostě jenom tak roztáhnout křídla a uletět všem těm starostem, všemu co vás trápí a prostě si jen tak kroužit nad krajem a cítit ten čerstvý vítr v obličeji a ve vlasech? Já ano a poslední dobou, respektive dneska jsem na to měla chuť hned několikrát. Ale nechce se mi teďka vzpomínat na dnešní né moc povedený den raději vám povím, jaké výhody sebou nese, když máte super vzornou sestřičku.

Jak už asi víte, mám tři sourozence, dva z toho starší. A všichni čtyři chodíme, nebo někteří z nás chodili na stejnou základku. Jako první tam chodil bratr. Na to už si moc nevzpomínám, jelikož když on chodil do devítky, já teprve usedala do školní lavice první den, a nebo druhý rok, teď si nevzpomínám přesně, ale to je fuk. Každopádně sestřičce Lucince, která je druhá nejstarší neudělal zrovna pěkné jméno. Ne, brácha nebyl nějak zlý, nebo nějaký výtržnický, ale byl dost ukecaný a neučil se moc dobře a pár menších problémů taky měl. (Tím nemyslím kouření, nebo podobné hulváctví, to ne!!!) Když moje sestřička Lucinka nastupovala na druhý stupeň, všichni doufali, že se svojemu bratříčkovi nepodobá. A naštěstí se trefili. Moje sestra se mu v chování nepodobala ani co by se za nehet vešlo, jelikož patřila mezi nejchytřejší žáky ve třídě, ba dokonce i v celém jejím ročníku a byla to vcelku slušná žačka. A teď přijdu na scénu já, nejmaldší ze tří těchto sourozenců. Já to měla na druhém stupni nejlepší, jelikož se setře podobám jak vzhledově, tak i chováním. Lidi mě taky řadí mezi ty chytřejší a ikdyž jsem strašně ukecaná a jsem tak trochu "rebel", tak mě učitelé (částečně díky Lucce) řadí mezi oblíbenější žáky. A to má mnohdy své výhody! Třeba ve fyzice, ten učitel mi dokonce říká "Luci" a má mě rád, nebo v rodince, ta učitelka měla Lucku rád hodně a tak má ráda i mě, nebo taky její bývalá třídní atd. Ale na škole se taky nachází pár učitelů, kteří si mě oblíbili, ikdyž Lucku neučili. Třeba naše češtinářka! Každému je hned jasné, že mě má ráda - a přiznejme si to - a že mi i naddržuje. Jako dneska. Předminulý týden jsme dostali v literce jako trest napsat obsah k jednomu článku a když se to odevzdávalo, tak jsem nebyla ve škole. Dneska se ovšem psaly známky a učitelka kontrolovala, jeszli jí to všichni odevzdali. Když zjistila, že já ne, tak to chtěla nějak "ututlat", ale děcka začali řvát, že tohle je očividné naddržování a tak se nakonec rozhodla, že dá jakoby všem, kteří to ještě neodevzdali poslední šanci a že jí to do dnešních dvou hodin mohou odevzdat. Já jsem samosebou šance využila a když jsem jí sešit po škole nesla, tak na mě spiklenecky mrkla a řekla: "Nikomu to neříkej Kristýnko, ale tu šanci jsem stejně dala jenom kvůli tobě! Přece ti nebudu dávat pětku! Zrovna tobě, takové vzorné a hodné holčině!". Tak jsem jí tedy pěkně poděkovala a odkráčela. To to mám ale štěstí, coo?:D

Jak už jsem jednou psala, ani trochu namám náladu sem psát o dnešním dni, jelikož nestojí vůbec za zmínku. A tak vám akorát řeknu o včerejším tréninku. Hned od začátku mi bylo jasné, že bude super a to i přes to, že jsme měly Radanu. (A ikdyž nerada, musím konstatovat, že se Radka notně zlemšuje!:] ) Uviděla jsem se po měsící (!) s mojí milovanou Mariánuškou (která pro mě měla asi milion novinek) a vůbec se všema holkama z baletu, které miluju. Někdy mě sice krapet štve, že jsem v baletě nejstarší a že holky jsou ještě takové dětinské (a to i přes fakt, že jsou jen o rok mladší) a tím pádem dělají pořád kraviny a není s nima rozumná řeč, ale včera mi to nevadilo, včera to s nima bylo super!:) Nacvičovaly jsme na květnové vystoupení. Budeme tančit na jednu písničku ad Duffy (jo, moje minulá přezdívka), potom na jednu z reklamy, jak se tam píská a potom na Studené nohy od Raduzy. Sice mě štve, že netančíme na špicích, protože ty naše mimina jsou děsné a vyřvaly si, že na nich tančit nebudou (ano, pěkný balet bez špic!), ale ty choreografie jsou fakt pěkné!:) A na jednu takovou rychlou písničku, která je z reklamy a ze začátku s etam píská, tak na tu budeme jako uklízečky a budem tanšit s koštětama a kýblem a já (ano já [!] ) budu taková hlavní role, která bude mít často sóla a budu jejich dozorčí, který je nutí do práce. Moc se mi to líbí všchno a jsem z toho nadšená!:)
Jůva, to je zas článek jak vrata!:D Musím končit, nebo ten článek bude dlouhý 100 kilometrů...!:D Mějte se fanfárově! !