February 2010

26.2.|Probably the last part again for some time.

26. february 2010 at 10:45 | Duffyツ
Hele jenom jsem se přišla "rozloučit" na nějakou dobu. Dneska už se k PC asi nedostanu. A zítra přijede Adinka. Už se mrtě těším. No jo. Dneska jsem jakože nebyla ve škole. Spala jsem sž do půl desáté a zdál se mi takový sen!:D Zdálo se mi, že jsem byli s DKND na nějaké chatě a byla tam i psí ponožka ( To je prostě papušek, ten kluk co s ním má Denisa "pletky"). No a on jí řekl, ať se s ním jde Denča projít, že už si to prostě musí vyříkat. A tak ona šla. A jak jsem se za nima dívla v tom snu oknem, tak on jí držel kolem ramen a ona ho taky. A pak , jak Denča přišla, tak nám řekla, že už teda spolu oficiálně chodí. Jak jednoduché, že? A přitom ve skutečnosti už na sebe víc jak dva měsíce zamilovaně hledí a furt nic. Už mě štvou ti dva blázni!:D

Jinak včera jsem dočetla to "Letím ke hvězdám" (kritiku na tuto knížku si můžete přečíst o článek níže) a začala číst tu Ságu prokletých: Morová rána. No. Je to zatím zjímavé a doti nechutné i strašidelné. Ale dočetla jsem teprve první kapitolu, tak uvidíme co se z toho vyklube...
Včera jsem do postele ulehla až kolem jedenácti, jelikož mě mamka (i přes ten fakt, že mě děsně bolela hlava!) honila jak hadr na holi a dávala takové ty rozkazy typu: "Vytři schody", "Vytři koupelnu", "Utři umyvadla", "Vylešti zrdcadlo" a podobně jako by ta Adélka měla přijet už dneska! Jakobych to nemohla udělat teď, že? No jo, moje mamka je co se týče uklízení vážně s prominutím úchyl:D! Ale ne, já ji chápu^^.

Ale teď už se na vás s prominutím vykašlu. Jen se vám zkráceně ještě omluvím za nový lay. No jo, ukřižovat mě nemůžete! Maximálně sem můžete přestat chodit a to vy snad neuděláte, ne?˘˘ Ale teď už si jdu vážně číst. Ta Sága prokletých je chytlavá!:D Mějte se žůžově!:) Pá<3

Vaše
učtená
a ukecaná
Duffynkaツ

Letím ke hvězdám

26. february 2010 at 10:31 | Duffyツ
Autor: Zuzana Francková
Ilustrace: -
Nakladatelství: Petra
Rok: 2005
Moje hodnocení: 55%
Hl. postavy: Iveta, její mamka a taťka, Patrik, Alex, Lukáš, Mirka a bla bla bla....Koho to zajímá?:D
Obsah,názor: Asi se divíte tomu hodnoení, co? Jako já neříkám, že to neblo pěkné a že jsem to neměla přečtené za dva dny, to neříkám. Ale! Bylo to krátké a takové, jak bbych to řrkla... No rozhodně amatérské. Kdyby mi řekla nějaká patnáctka, že tohle napsala ona, docela bych jí to věřila... Takové o ničem. Hned na začítku bylo jasné, jak to dopadne a ani pořádná romantická pletka tam nebyla. A nebylo to popsané podrobně. Třeba bylo napsané, že byla na pařbě, ale jak se jí tam líbilo, že se jí motala hlava z vína a podobné drobnůsty, mi tam chyběly, no. Asi tak. Jínak příběh je o Ivetě, která studuje třetím rokem gymnázium. Její kamarádka jí donutí, aby se přihlásila do nějaké pěvecké soutěže (něco jako superstar) a ona tak nechce. Nakonec se tam teda přihlásí a vyhraje z několika tisíc lidí první místo. Jenže o ní bulvár začne psát děsné pomluvy a tak se s ní její kluk Lukáš rozejde. Hned jak vyhraje, vyhledá di jí nějaká společnost, která chce, aby pro ně pracovala (nějaká agentura). Nasadí jí dietu, budou jí hledat vystoupení a zařizovat podobné volovinky. Na jednom mejdanu se Iveta seznámí s Alexem a hned ten večer s ním hupne do postele(děvka jedan, pardón ale tu poznámku jsem si nemohla odpustit!:D). No a začnou spolu chodit. Ona mu kupuje drahé dárky, kouúí si byt, dovolí mu přístup k jejímu účtu, který se po koupi bytu značně zúží. Všichni známí jí varují, aby si na Alexe dávala pozor, ovšem ona je nebere na vědomí. S Mirkou se kvůli tomu tak pohádá, že se spolu už nebaví. Alex asi po roce dostane nápad, aby odešla z agentury a že se o ní bude starat on. To se ovšem ukáže jako blbý nápad. Iveta už tolik nezpívá a je v podtatě bez práce a bez peněz. A tak jí jendou Alex navrhne, aby nafotila hambaté fotky. Ona se naštve a dojde k hádce, při které Iveta Alexovi vyčte, že nepracuje. Ten se urazí a odejde. Ona potom zjistí, že Alex byl podvodník a utratil všechny její peníze. A ten byt, ve kterém žije a který údajně koupil, je jenom pronajatý. A tak to zkončí blá blá.:D

25.2.| Nějak není nálada ani čas...Znáte to?

25. february 2010 at 20:13 | Duffyツ
Haf! Jak se daří? Jo, dost blbá otázka. Vím, že kdybych projevila jen trochu chuti a koukla na ty vaše úúúžasné bložínky, tak bych odpověď znala, jenže... Přiznám se- mě se prostě nechce!:P Jo. Počítač je ode dneška zase v provozu. Už zase dejchá. Takže bych tady zase měla začít trávit relativně dostatek času na to, abych omrkla, jak se vám vede. Ale jsem nějaká znechucená [asi z té olympyády, češi mě docela zklamali skoro ve všech dysciplínách] a líná a tak jsem zatím omrkla jen pár z vás. A už končím. Ne nebojte, s blogem rozhodně ne! Ale tak nějak s tím, kolik trávím času u PC. Jo, to už tu taky mockrát bylo. Ale tentokrát to je upřímě:). Ale nebohte, vás se to nijak [snad!] nedotkne ani nepocítíte žádnou zkměnu. Spíše omezím FB a pod.

Jo asi bych se měla zmínit o tom, že od soboty se tu asi tak týden neukážu. Důvod? Adélka!:) Ano, přijede tady ke mě, respektive k nám, moje drahocené siamské dvojče! Už se na ní moc těším! Odčítám doslova hodiny, jako malé dítě. Sice nevím, co v té naší díře podniknem, ale něco vymyslíme!:) Ostatně jako pokaždé, že? Adél k nám už jezdí nějakou řádku let a zatím jsme si vždycky něco našly, takže moc velké obavy nemám.

Jsem unavená. Jo. Zima mě hodně vyčerpala a já jsem na pokraji svých sil. Sice už začíná jaro, cítím ten čerstvý jarní vzdoušek, ovšem pořád ze mě nespadla ta zimní, ohavná nálada. A víte co? Kašlu na to! Jdu číst!:D Jo ještě jsem vám chtěla říct, že se tu asi bude oběvovat mezi avatary i obrázky, které dokážou ještě lépe zachytit můj momentální stav nálady... Takže pozor!

Omlouvám se za dnešní opravdu divný článek, ale děsně mě bolí hlava. Nejdu ani zítra do školy. jendak kvůli té hlavě a pak taky kvůli dvoum olympisádám, které bych totálně postarala a já se nehodlám ztrapnit před celou školou. To vážně ne. A pak už nevím, co psát. Co nevidět tady přibude článek o mojí další přečtené knížce, zase románek, ale tentokrát od Zuzany Franckové a pak se pustím do Ságy prokletých, kterou mám půjčenou od Niky. Už se těším. Mějte se tu a hdně pijte, ať vás nebolí hlavička!:)) Pá<3

Vaše
ubolavněná,
mimo těli i mysl,
a i přes tento stav neodbytně ukecaná
*Duffyツ*

Nebojte nekončím...!:))

24. february 2010 at 19:28 | Duffyツ
Takže jsem si plně vědoma toho, že už je tozase nějakej ten den, co jsm se tu neukázala a co jsem se neukázala ani na vešich blozích... Sice je mi to děsně líto a vaše články mi moc a moc chybí, ovšem mě odešel počítač. Jako tím nemyslím, že si zzbalil všechny saky paky a kabely a doslova odešel, ovšem vy mě chápete, viď? No teď jsem u taťky na noťasu, ovšem sem se nedostanu tak často a navíc mám všechny "materiály" a obrázky uložené na mém velectěném počítači. Problém nastává v tom, že jestli se už počítač neopraví, tak budem zřejmě kupovat nový, což znamená všechny nové mp3, obrázky a bohužel i fotky!!! No snad se to tomu mechanikovi nějak podaří zmáknout. Ale teď už jdu odpočívat. Dneska jsme v baletě měli Aničku (profesionální baletka) , takže jsem se domů vrátila napůl mrtvá. Mějte se tady! A choďte sem prosím, možná přidám nový článek každým dnem! Pac a pusu

Vaše
oddaná
Duffy:)

28.2.|Girls Romances...

21. february 2010 at 20:31 | Duffyツ
No tak mě popadla nálada na čtení naivních dívčích románky ve stylu Lanczové nevo Fanckové! No a co? Vadí vám to? Tak jsem prostě na čas přesedlala z historických románů z osmnáctého či devatenáctého století na knížky o naivních láskách poblblých puberťaček! No a co?! Mě je jedno, že vám to přijde trapné. Hráblo mi, co? A dost slušně!:D Jako bych nevěděla, že vám je totálně u prdel* co právě čtu, že?:D Ach! Asi bych toho měla nechat a začít zase číst něco pořádného... Ale víte co? Mě se nechce! Zatím mi tohle čtení poblblých románů vyhovuje! Tak! A klidně se můžete zvecnout, mě je to jedno:P! Z tento víken jsem přečetla dva takovéhle románky [viz. dva články níže...] a jsem do nich poblblá. Sice má něteré románky Lenka vážně... No řekněmě slušně že dost erotické, ale tyhle dva se daly a moc mě bavily. A zítra hodlám jít do knihovny a hodlám si půjčit další! Tůdle! Ať si můj bratr říká co chce! Mě je to fuk! Já to číst budu a budu!:P

Jinak se dneska nestalo nic světoborného. Dobrá nálada se mě ještě nepustila a celý den jsem v podstatě strávila v pokojíčku a četla, a četla, a četla a ČETLA! Až do zblbnutí. A abych nezapomněla. Vlastně jsem se i pokoušela se učit. Ovšem asi po hodince tupého zírání do učebnice biologie jsem to vzdala! A knížka opět zvítězina nad učebnicí! Tůdle! Doufám jen, že mi maka zítra už dovlí jít do bletu! (Říkala jsem vám už o mém zarachu do baletu?!) Jinak se fakt doma už zvecnu nudou! Balet mi chybí tak děsně, že si to nedovedete představit. Jako tělo bez duše se courám po domě po špičkách a podivně skáču a držím paže v různých bletních pózách. Aneb jak by řekla má věrná baletka: Těžký úděl baletčin!:D:D Ale teď už frčím! Musím si odlakovat nehty, vyškubat to moje nezbedné obočí a jít si číst^^ *nevinný úsměv*.... Tak dobrou noc vám vinčuju a pac a pusu! Třikrát haf haf haf haf!:))

Vaše
učtená
a pochopitelně ukecaná
Duffynečinečka!(která mimochodem VŮBEC nepixelkaří ty bláznivá^^ jedna!:D)!

Souhvězdí labutě

21. february 2010 at 18:56 | Duffyツ
Autor: Lenka Lanczová
Ilustrace: -
Nakladatelství: Víkend
Rok:1998
Moje hodnocení:95%
Hl. postavy: Mirka, Eva Ká, Eva Pé, Zuzka, Dan, Renda, mamka a taťka Mirky, Alex[Saša]...
Obsah,názor: Další takový naivní román mojí oblíbené spisovatelky Lenky, vypůjčený v naší ubohé městské knihovně. Tento se mi ale líbil víc. Líbilo se mi, jak všechno do všeho zapadalo i ta romantická zápletka byla super. Mirka vyjde devítku a spolu se svými nej kámoškami [Evě Ká, Evě Pé a Zuzce] si plánuje prázdniny v těch nejpestřejších barvách. Ovšem poklidné prázdniny naruší hned dvě věci. Tou jednou je příjezd Saši-tedy teď už Alexe, Mirčiného i jeich bratrů Dany a Rendy dávný kamarád z jejich útlého dětství se kterým Mirka prožila v první třídě něco jako "první lásku" a který se v devíti letech vypařil jako pára nad hrncem a už se v Kostelci až do těchto prázdnin neukázal. A další věcí je to, že známý režisér začne v poklidném městečku Kostelci natáčet film! Pohádku! Její tři kamarádky jsou od té doby jako vyměněné a s Mirkou, které natáčení nebaví, se téměř nebaví. Mirce to ale ze začátku nevadí, je totiž strašně zvědavá, jak vypadá Saša( tedy Alex)! Ovšem hned po jejich prvním setkání, kdy jí Alex přede všemi ztrapní, ho začne nenávidět. O dva roky starší Alex ovšem za ta léta zmužněl a hlavně zkrásněl a Mirce se začne strašně líbit. I on jí dá postupem času najevo, že mu není lhostejná a tak spolu začnou chodit. všechno se zdá najednou krásné a hezké, ovšem jen do té doby, dokud někdo z místního zámečku, kde se pohádka natáčí, nekradne tři hodnotné obrazy. Mirku s Alexem by to až zas tak nezajímalo, kdyby si ovšem nevšimli pár podrobností, které jim-hlavně Mirce, nedají spát. Nebudu vám tady popisovat jak, ale nakonec se jim podaří zloděje dopadnout a Alex se rozhodne v Kostelci kvůli Mirce zůstat a dodělat si školu. tady jsem to ovšem popsala jenom okrajově, ve skutečnosti je to mnohem napínavější a lepší... Ikdyž je to z poněkud staršího období, moc se mi tato knížka líbila:)).

Super koťata

21. february 2010 at 18:42 | Duffyツ
Autor: Lenka Lanczová
Ilustrace: -
Nakladatelství: Víkend
Rok:1996
Moje hodnocení:94%
Hl. postavy:Katka, Vanesa, Pavla, Lukáš, pan a paní Stejskalovi...
Obsah,názor: Tenhle naivní román vypůjčený z městské knihovny, se mi přes všechny nedokonalosti moc líbil. Jo, je to sice blbost, která se nikdy nestane, ale mě se takovéhle naivní románky líbí. Hlavní postavu stvárňuje sotva patnáctiletá Katka, která vyjde školu. Spolu se dvěma svýma nej kámoškama si plánují, jak se nebudou mít skvěle, jenže s příjezdem Pavlininého otčíma z vězení, se Pavla chová divně a nedá se s ní mluvit. Později se Katce pod podmínkou mlčení svěří, že jí její otec sprostě a dost brutálním způsobem už delší dobu zneužívá. Naštěstí se nakone o všem doví Katčina matka a případ Pavly skončí jakš takš dobře, ikdyž né skvěle, jelikož maminka Pavly se rozhodne, že svého muže neudá na policii, ale případ přejde mlčením. Do toho všeho se Katce připlete do života strašně simpatický a o čtyři roky starší Lukáš, se kterým se nakonci děje dá dohromady. Krásné. Mě se to líbilo. Ani moc "postelových" scén tam nebylo. Tedy žádná!:) A bylo to good:).

13.2.| Very nostalgy

20. february 2010 at 21:57 | Duffyツ
Krabice. "Obyčejná" krabice od bot. A kolik ve mě vyvolala za jedno dopoledne protichůdných pocitů!!! Dneska při každosobotním vysávání pokoje jsem na ní náhodou narazila... Né, že bych nevěděla, že tam je, já o ní vím, ale prostě jsem se v ní už delší dobu neprohrábla. Tedy docela dost dlouhou dobu. Asi rok. Není to tak "obyčejná" krabice od bot [mimochodem od moc pěknejch bot značky Nike], tahlensta krabice totiž skrývá velikánský poklad. Je to moje "památková" krabice. Už od nepaměti si do ní ukládám různé věci, na které nechci zapomenout, věci, které pro mě něco znamenají... A dneska jsem si jí celou prohlídla. Za tu dobu, co tuhle krabici vlastním, jsem do ní nastrkala plno věcí a trvalo to docela dlouho, než jsem jí celou probrala. A stálo to za to! Jako první, mi do ruky padl deník, který má na svých růžových deskách vyobrazenou blonďatou panenku barbí. Už podle takovýchto desek cás určitě napadne, že deník není z této doby, nýbrž z doby, kdy jsem byla malá. A konkrétně, když jsem byla prvňáček. Tento blbý deník ve mě vyvolal takový záchvat nostalgie, že to snad ani není možné. Potom am byl další deník. A ten byl zamknutý. A zamkla jsem ho úmyslně, neboť skrývá tajemství. Tajemství, o němž ví jenom moje sestry a sestřenka. A tím tajemstvím je Michal. Moje veliká láska ze třetí třídy. Pamatuji si na tu dobu živě. Strašně jsem ho milovala, je li to v tomto věku možné. Kdykoli se vedle mě oběvil, tak se mi rozbušilo srdce a nohy mi zolovatěly. A nejlepší na tom bylo, že to byla "láska" opětovaná, tudíž byl Michal můj první "kluk". Vzpomínám si, jak jsme v té třetí třídě vždycky s děckama "jako velcí frajeři" chodili před školu posedávat na zídku. Vzpomínám si, jak mě chytal kolem ramen a všem pyšně vykládal, že já jsem "jeho holka". Teď na to vzpomínám s lehkým úsměvem na tváři:). A taky si vzpomínám, jak to mezi náma vlastně začalo. Mohla za to částečně naše třídní, která na valentýna udělala v angličtině zvláštní program. Z papíru jsme si každý vystřihnul dvě srdíčka. Na jednomstálo "I like you" a na druhém "I love you" a na každém se skvěl podpis. Potom jsme si se srdíčekm "I like you" stoupli do kruho a do rytmu písničky jsme si ty srdíčka předávali do kruhu. Když písnička skončila, tak jsme srdíčka otevřeli a od koho to srdíčko bylo, to prý je naše "osudová láska". A já měla to Michalovo. A Michal to moje! A potom zase pustila písničku. Do ruky jsme si všichni vzali srdíčka s názvem "I love you" a chodili jsme kolem lavic. A jakoby nenápadně jsme dali to srdíčko na lavici tomu, koho milujeme. Já dostala srdíčko od něj a on ode mě. A bylo to! Je to vtipné, ale je to tak...:D Dneska, když se s Michalem potkám, na to vzpomínáme a smějem se. Sice mi skálopevně tvrdí, že jsem byla ze všech jeho holek (a že jich není málo[!]) ta nejlepší, ale já to beru s úsměvem. Dále jsem ve své kouzelné krabici našla další deník. Tentokrát zápisky z páté třídy. V tomto deníku se zase často oběvovalo jméno Radim. Radim se do mě (jestli tohle můžu říct o jedenáctiletém klukovi) zamiloval a do školy mi nosil nejrůznější dárečky. Některé bezcené, ale některé byly fakt drahé, jako celá krabice sloníků (věděl o mé vášni ke slonů) a nebo třeba prstýnek. Byl roztomilý. Bohužel já ho považovala jako kamaráda. Pak jsem v krabici našla koníčka. Ne nebojte, né toho živého, ale malého dřevěného koníčka, se kterým jsem si hrála, když mi byli tři roky. Je to první hračka vůbec, na kterou si vzpomínám. Další záchvat nostalgie. Největším pokladem pro mě ovšem byl malý obrázek v rámečku, na kterém je jakási řeka, či moře nebo co. Ovšem když odděláte zadní stranu, tak najdete poklad. Stejně jako já dneska. Byl tam složený papírek, na kterém byl dětským, kostrbatým písmem napsáno pár vět, že jsem tento obrázek dostala od maminky za zápis. Že tenhle obrázek dostala ona od své maminky. Úplně jsem na to zapomněla a byl to pro mě šok. Prostě jsem moc vděčná dnešnímu luxování, že mi pomohl "najít" tuto dávno zapomenutou krabici.

Vím, že bych teď měla ukončit článek, protože už teď je děsně dlouhej a taky to co nevidět udělám, protože jsem si plně vědoma, že se nikomu ty moje dlouhé a nesmyslné žvásty asičíst nechce a teď už většina zvás umírá nudou. Jenom jsem vám chtěla říct, že kromě mého "oběvení" krabice, se nic moc nestalo. Na oběd byly jelita. Kalorická bomba. To zas budou stehna!:D Ach jo. už pončím a jdu se koukat na Přátelé, které tolik miluju. Poslední dobou je dost zanedbávám, musím to dohnat! Tak pac a pusu!

Vaše
věrně ukecaná
a zabraná do vzpomínek
Duffyツ!

American idiot

20. february 2010 at 21:55 | Duffyツ
Název:American idiot
Datum zahájení: 13.2.2010
Spokojenost: 100%
Autor: Duffyツ
Vyjádření: Mno na tu šedou furt se už dedalo koukat..:-/ Tak tady máme červený des. Moc krásnej. Teda mě se líbí. Ta červená je přímo dokonalá!:))
Náhled:

Coolovka 9~ Dream on

20. february 2010 at 21:55 | Duffyツ