2.Díl

17. september 2009 at 18:37 | Duffyツ
Tento článek je přednastaven.Takže než si ho přečtete,přečtěte si prosím ostatní články.Je jich tady teď nových trošku víc;).Děkuji za pochopení.Radila bych vám si přečíst tenhle článek až v sobotu, ať to máte rozvržené na každý den jeden článek=).


2.Díl


Jako smyslů zbavená utíkám vedle svého otčíma,kterého jsem ještě před chvilkou proklínala, chodbami tak tiché nemocnice.
"Tak někde za těmi dveřmi leží moje sestřička a možná je teď i ...Né, na to radši nebudu myslet."blesklo mi hlavou, když jsme míjeli seternu.Jako vítr jsme se prohnali přes dětské oddělení až dozadu k JIPce, kde ležela Iveta.
Z jejích dveří zrovna vycházela sestřička.
"Potřebujete něco?"zeptala se nás mile.
"Ano!Potřebujeme!Kde je Iveta?!"rozkřikl se táta.Nechápavě jsem se na něho koukla.Proč je na všechny tak nevrlý, tak zlý?!
"Promiňte.Já jsem Ivetina sestra a tohle je její táta.Mohli by sme ji prosím Vás vidět?A co jí vlastně je?"zeptala jsem se jak nejvstřícněji to šlo.
"Ale jistě.Můžete jí vidět,ale jen na chvíli.Není jí dobře.Má zlomené žebro a taky nohu.Náraz do hlavy způsobil velký otřes mozku.Z hlavy taky ztratila hodně krve, takže si jí tady ještě nějaký ten pátek necháme...Ale myslím , že se z toho vylíže.Ale řeknu vám,měla teda šěstí!Málem jsme jiztratili!Tak já už vás pustím dovnitř."ustoupila ze dveří a pustila nás do místnosti, kde byla jen jedna postel,na které leželo jakési stvoření, které se jen zdaleka podobalo té optimistické Ivetě.
Všude kolem ní bly různé hadičky a ona sama měla hlavu obmotanou obvazem.Choulila se na té posteli jako hromádka neštěstí.
"Ivetko!Copak si to vyváděla, pusinko moje.Ne, neodpovídej.RAději se šetři.Potřebuješ teď hodně síly."zacvlikal taťka.
"Čau Ivi.Je mi to líto.Jak je?"zeptala jsem se.
"Copak nevidíš?!Je jí zle! A je to jenom kvůli tobě!Kdyby si mi zašla pro to pivo ty tak se tohle nestane, ty nevděčnice jedna!!!Co seš to za člověka, ty malá lidská zrůdo!!"zaječel taťka tak hlasitě, až se přišla kouknout setřička , co se to děje.
"Je všechno O.K.?Prosila bych , aby tady byl klid.Slečna Iveta teď potřebuje ticho a spánek."
"Jisntě.Moc se omlouvám."Omluvila jsem se za tátu, protože ten vypadal na to, že začne řvát i po té nevinné sestřičce.
"Ne...ne...nen...není to ni..ničí vida tati."vykoktala jakousi obhajobu na mou stranu Iveta.
"Odpočívej Ivi.My už půjdem.Tašku s věcmi jsme ti dali tady k posteli aby si to měla po ruce.Zítra se na tebe přijdu podívat,jo?Mám tě ráda a je mi to líto."sehla jsem se a lehce jsem jí políbila na nos-snad jediné místo, které nebylo pod obvazy.
"Jo.Taky tě mám ráda.Přijďťe zítra.Není mi vůbec dobře a chtěla bych , aby jste tady se mnou byli."zašeptala mi ještě do ucha a usnula.
Odešli jsem z nemocnice, já s trochu klidnějším svědomím, že Ivetě snad bude líp(snad!) a taťka pěkně rozčilenej, protože si myslel , že je to všechno moje vina.Však to taky nebylo poprvé...
Doma jsem si dala koupel a hned potom jsem ulehla do postele.Hodiny v mém pokoji ukazovaly 22:50 hodin.Byla jsem unavená a zdrcená.Dneska těch emocí bylo zkrátka moc...
Přemýšlela jsem o Ivetě.Jak se asi má?Je to chudák..Asi je to vážně moje vina...Sem nemožná!
Ležela jsem tam tak nečinně v posteli asi hodinu, když jsem vzdala pokusy o usnutí a rožla jsem si lampičku abych se mohla začíst do jedné skvělé knížky kterou mám rozečtenou.Ale nešlo mi číst.Pořád jsem musela myslet na Ivetu a představovala jsem si, jak to asi muselo být děsné, když jí to auto srazilo...
Kéž by ještě žila maminka...Kéž by byla tady se mnou aby mě mohla utišit...A taky aby utěšila Ivetu...Ale nejde to..Čas se nedá vrátit...
Tehdy to bylo všechno ještě úúúplně jinak..........
(Pokračování příště:))
 


Comments

1 Gábi^^ Gábi^^ | Web | 17. september 2009 at 20:30 | React

Až si přečtu první díl přečtu určitě i tenhle ..ted se koukám na stmívání. Jinak krásný design :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.