1.Díl- Rainy Girl

13. september 2009 at 12:21 | Duffyツ
No, takže mám tady pro vás povídku...První dtři díly jsem měla na svém minulém blogu,ale jelikož jsem s ním sekla, tak tady tu povídku přepíšu a dopíšu.Chci slyšet upřímné názory;).

1.DÍL



"Hedvíkó!Kde se zase flákáš,co?!"
Znechuceně jsem vzhlédla od učení,abych se koukla ,kdo volá.Bylo mi to předem jasné...táta.Od té doby , co maminka umřela se ke mně chová jako ke psovi.Nebýt Ivany,mé jediné a bohužel už dospělé sestry, nevím jestli bych tady ještě byla...Poslední dobou pomýšlím na sebevraždu čím dál tím častěji...Ale sebevražda je přece srabárna...
Pomalu jsem došla až k obýváku.Dvakrát jsem se zhluboka nadechla a vydechla a vešla jsem dovnitř.
"Potřebuješ něco?"zeptala jsem se tím nejpřívětivějším hlasem , jaký jsem uměla.
"Jestli něco potřabuju?!To jsou otázky!!!Vždyť je sedm hodin a večeře nikde!!!Co prosímtě děláš, že na svého tatínka zapomeneš?To mám jako žvýkat hřebíky?!"zaječel na mně.
"Ale já jsem ti přece říkala, že dneska vařit nebudu.Musím se učit.Teď před koncem roku je to ve škole samá písem¨ka a pokud se chci dostat na gympl , tak musím makat."vysvětlila jsem , jak nejklidněji jsem uměla...
"Makat budeš!Na to dám krk!Ale v kuchyni!!!A hned!"a už se na mě hnal s napřaženou rukou, že mi dá facku, ale naštěstí ho v tom vyrušil domovní zvonek.Rychle jsem se mu vymkla a odběhla jsem do chodby.Otevřela jsem dveře, za kterými stála paní sousedka Nováčková.
"Nestalo se tady nic?Slyšla jsem tady nějaký veliký křik,tak se hci zeptat, jestli je všecko O.K..Je na tebe hodný Hedvičko?Od té doby co vaše maminka....však víš, tak se tady řve často..."optala se mě skoro šeptem.
"Nebojte," usmála jsem se na ní povzbudivě, "Já si nějak poradím". Rychle jsem zaklapla dveře.Na další vyptávání nemám náladu...
Raději jsem vyrazila do kuchyně, kde jsem taťkovi připravila večeři.Jednu výhodu život bez mamky má-musela jsem se už ve 13 naučit vařit, což se mi bude v životě hodit.Už se nemůžu dočkat až mi bude 18 a vypadnu odud!Ale to jsou ještě celé 3 roky!To je doba...Ale co!Vydržela jsem to doteďka, vydržím to i nadále!
Strčila jsem nadívané kuře do trouby a běžela se kouknout na učení dokud nebude kuře hotové.Došla jsem do pokoje,otevřela učebnici matiky, když se znova rozezněl zvonek v předsíňi.Kdo by to mohl být?Paní Nováčková?Kdepak!Vždyť teďka taťnekřičí...Otevřela jsem dveře a samým překvapením sem vyjekla!Iveta!
"Co tady děláš člověče?!"ptala jsem se jí a tiskla jí v náruči.
Ivetu mám hrozně ráda...Je to mije o čtyři roky starší sestra.Hned jak jí bylo 16, šla bydlet na kolej a tak jsme se výdali čím dál tím míň, což mi děsně vadí, protože ji miliju!
"Máme teďka ředitelské volno do konce týdne, takže tady zůstanu." oznámila mi.
"Super!Sama to tady s taťkou už nemůžu vydržet!"zašeptala jsem jí.
"Neboj!Já ti pomůžu!"usmála se spiklenecky.
"Čau tati."prohodila jakoby nic , když vešla do kuchyně, kde táta seděl u stolu a četl noviny.
"Ivetko?Copak tady děláš?To je mi ale milé překvapení!!"začal taťka vrkat.Je mi z toho zle.I Ivetě to vadí, že jí tak strašně,STRAŠNĚ naddržuje.Ke mě jako ke psovi a k ní jako k proncezně.Ach, život byl tak lehký, když tu byla máma!Jenže není, takže si musím poradit sama.
"Táto, nech toho...Nejsem mimino.Máme ředitelské volno, takže tady týden zůstanu...Nevadí?"ozvala se Iveta.
"Ale jistě, že ne!"pohladil jí táta po hlavě.
Odešly jsme s Ivi do pokoje, kde jsme začaly drbat.A sedrbaly jsme všecko možné-Ivetiným novým klukem Tomem počínaje, tátou konče.Z našeho vzpomínání a povídání nás vytrhl až jakýsi podivný smrad vycházející z kuchyně...
"A doprdele!"vyděsile jsem se, "Kuře!"
Rachle jsem vyběhla z pokojíku a otevřela troubu.Naštěstí se s tím ještě nic moc nestalo.K jídlu to bylo.Samozřejmě to taťkovi ,ale vadilo a celou večeři brblal, jak jsem mu spáleným kuřetem zkazila celý večer a , že mu pomalu kazím celý jeho život...Bla,bla,bla....Takové kecy...
Chvíli bylo ticho,ale ne na dlouho.Za chvíli taťka začal zase:
"Doprdele Hedviko,kde mám pivo!!"
"Říkala jsem ti včera, že už ti došlo, ať si koupíš.Mě ještě pivo neprodaj...."začala jsem se omlouvat.
"A to si mám pro něho jako teď jít?!"zařval a chtěla mi dát facku,ale Iveta to zachránila.
"Neboj,tazi.Já to pro něj skočím..."vstala od stolu a odešla.
Rychle jsem dojedla a šla se učit.Konečně byl v domě klid.Seděla jsem u matematiky snad dvě hodiny a vůbec jsem si neuvědomovala, že Iva už by měla být dávno spátky, když zazvonila pevná linka.Došla jsem do obýváku a zvedla sluchátko.
"Hedvika Pokorná ,prosím?"ohlásila jsem se.
"Dobrý den.Jste sestra slečny Ivety Pokorné?"zeptal se mě jakýsi ženský hlas na druhém konci.
"Ano jsme, přejete si?"
"No víte,vaše setra měla menší nehodu...Srazilo jí auto.Je u nás na JIPce.Ale nemusíte se bát.Už je mimo ohrožení života."
Zapotácela jsem se a málem jsem omdlela...Rychle jsem si sedla do křesla a chytla se za hlavu.
"Pro...Prosím?!"zeptala jsem se jako opařená.
"Ano. Je mi to líto...Ale jak jsem řekla, už je mimo ohrožení života, takže se není čeho bát.Budete jí chtít navštívit?"
"Ani..Jistě...Hned tam jsem..."zavěsila jsem a domotala jsem se do pokoje.Oblékla jsem se a vyrazila ke dveřím, kde mě k mé smůle zastavil taťka.
"Kam jseš?!"zařval.
"Iveta je v nemocnici!!!"robrečela jsem se...teprve teď mi došlo, že mohla být klidně mrtvá...A jenom kvůli mě!Kdybych tátovi připoměla ať koupí pivo,nešla by pro něj a nestazilo by jí auto...Sem nemožná!!!
 


Comments

1 Charmin Charmin | Web | 13. september 2009 at 12:31 | React

Ta povídka je vážně skvělá:)Je mi hedviky líto..

2 Charmin Charmin | Web | 13. september 2009 at 12:37 | React

Dekuju jo mužeš:)

3 JuŽába JuŽába | Web | 13. september 2009 at 13:42 | React

Uf, na me pro dnesek uz moc dlouhy...ale musi to bejt super, az nekdy budu nemocna tak si to prectu:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.